V kompozici se setkává pohyb a klid, hluk a ticho. Slyšíme rytmus kroků chodce bloudícího krajinou prostoupenou lomozením strojů. Pro dobrou nahrávku je ovšem nutno se občas zastavit, nehnutě naslouchat okolním zvukům. Z mnoha hodin zaznamů jsme společně vybrali úryvky a doufejme, že je v nich zachycena nálada melancholického kraje, kde stopy průmyslu najdete skoro všude, kam ucho doslechne. Dokument je zamýšlen zároveň jako panychida za - doufejme - minulost kraje, který nesl jméno „černý trojuhelník“.

V kompozici zní většinou záznamy prostředí a rozhovory, které vznikly během zvukové dílny, kdy jsme chodili v krajině mezi Mostem, Duchcovem, Zálužím, Mariánskými Radčicemi, Libkovicemi, klášterem v Oseku a zámkem Jezeří. Dílnu vedl Peter Cusack, který se věnuje zvukovému žurnalismu a který nahrával v místech jako je okolí města Pripjať v černobylském okrese, nebo vysychající Aralské jezero na hranici Kazachstánu a Uzbekistánu.

Pokud se pohybujete v krajině Mostecka, Rychle si uvědomíte, že zvukově zde převládá jeden zvuk: legato strojů a stacatto balvanů padajících na pásy transportérů. Hluboký hřmot je slyšet do vzdálenosti mnoha kilometrů a záleží na počasí, vlhkosti a směru větru, kam až dosáhe. Samotné těžební práce nevypadají pro člověka stojícího na okraji dolů právě zajímavě: pomalý posun obrovských strojů a mechanismů pro přemisťování skrývky je mechanický a odtažitý, krajina dole je skoro liduprázdná. Odkrývání a přemisťování uhlí a jeho proměna na energii znějí pateticky.

Geologicko-mechanický střet stroje a krajiny, metalurgie a hornin je prostoupen zvuky vody a větru a občasným intermezzem hovoru. Voda odkazuje k prehistorii, do dob, kdy všude kolem byla velká jezera, zvuk vody připomíná čas, kdy sedimenty na dně vznikaly. Oceánické rezonance na jednom místě skladby jsou nahrávky z míst nedaleko rozsáhlého petrochemického komplexu, kam ústí jedno z mnoha potrubí, které ve svazcích protínají kraj. Uvnitř potrubí tečou tmavé, mastné, uhelnaté, nebo sirnaté kaly. V jiných potrubích proudí naopak světlé kaolínové roztoky. Všechny tekutiny vytékají z rafinérií a elektráren a setkávají se v usazovacích nádržích odkud voda dále směřuje k čističkám. Z čističek voda proudí zpátky do důlních oblastí, případně je odvedena do toku řeky Bíliny. Její řečiště se v posledních 60 letech kvůli důlním pracem mnohokrát přesouvalo. Do železných, nebo plastových potrubí jsou na Mostecku svedeny také prameny, stékající ze svahů Krušných hor, Voda by totiž zaplavovala důlní práce. A další vodní zvuk pochází ze dna porostem zarostlé kašny, zdobící před lety náměstí dnes už zmizelého městečka Libkovice. Kašna je vlastně jediné svědectví, které po Libkovicích zbylo.