Projekt26. září  2014 v 22:00  

Phaerentz: Slovník metod

Jiří Kolář - Foto: Hana Hamplová, Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Jiří KolářFoto: Hana Hamplová, Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Slovník Metod je především rozsáhlá autorská publikace Jiřího Koláře. Významného českého básníka a umělce známého, mimo jiné, díky jeho experimentování a rozšiřování techniky koláže. Akusmatická kompozice “Slovník Metod” Petra Ference může být vnímána jako transkripce Kolářem navrhovaných procesů do zvuku. Interpretace jeho metod. Skladba byla uvedena také v rámci výstavy s názvem “Vy troubo! pro Jiřího Koláře”, uspořádané k nedožitým 100. narozeninám tohoto významného českého umělce ve velké galerii zámku v Hradci nad Moravicí a v galeriích Cella a Hovorny v Opavě.

Více o skladbě sám autor Petr Ferenc: 

 

Phaerentz: Slovník metod

Vložit na svůj web

Kolářův Slovník metod, vlastně Kolářovy koláže vůbec, na mě vždycky působily dojmem grafických partitur nebo, šířeji, děl latentně nabitých hudbou. Sám Kolář ke kolážím údajně dospěl poté, co mu jako básníkovi prý „došla slova.“ Ve Slovníku metod často používá termíny skladba a kompozice.  

Při stém výročí jsem neodolal. 

Kolářova koláž není zcela prosta narace, ve srovnání s drtivou většinou kolážistů od Teigeho po například Stevena Stapletona je ale výrazně strukturální a rozhodně nevytváří surrealistická setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole. Spíš se snaží ve formálně traktovaných předlohách zachovat to, čím je obtěžkal jejich autor – to v případě reprodukcí uměleckých děl – nebo zkrátka život, to v případě využití novin, žiletek, kamínků, známek, bankovek, blanketů… I já jsem komponoval na ploše, tedy na ploše DAW (digital audio workstation; pozn. red.), a jednotlivé zvuky, ať již nalezené nebo pro ten účel nahrané, řadil vedle sebe do přehledné struktury, používaje zejména metod proláže, roláže (tedy známý kolářovský postup „rozkrájet na nudličky“ několik obrázků nebo víc kopií jednoho a pak je „fázově“ řadit a posouvat). 

Kolář pro svá díla volil důvěrně známé stavební prvky, nejčastěji reprodukce slavných uměleckých děl, proto jsem se rozhodl pracovat s běžně dostupnými „reprodukcemi zvuku“ – tedy nahrávkami hudebních skladeb na LP a CD. Nejčastěji použitou skladbou je Dvořákův Violoncellový koncert h moll op.104, který jsem měl k dispozici v několika verzích. Různí sólisté = různé stopáže. Ve výsledné skladbě je Dvořákova melodičnost dobře rozpoznatelná, přestože h moll tohoto koncertu bylo doplněno hámoly Stamicovými a Brahmsovými. 

Na další hámol byla aplikována metoda muchláže. Kolář muchláním deformoval reprodukce, aby sérii završil svým slavným autoportrétem, já jsem muchlal partituru jednoho z Dvořákových Slovanských tanců v úpravě pro housle a klavír. Noty, které byly na povrchu papírové koule vidět, jsem barevně označil, ostatní nahradil pomlkami a převedl partituru do MIDI. 

Dvořákův opus 104 posloužil i při uplatnění metody gramofonové básně – poškrábané elpíčko vracející se stále na začátek (neboť neleželo přesně uprostřed talíře gramofonu, ale opíralo se o jeho osu, trčíc do výše) bylo doplněno i přeskakujícím kompaktním diskem. 

Jeden z Kolářových nejúžasnějších a nejčastěji uplatňovaných vynálezů – chiasmáž, tedy jednolité plochy například z natrhaných novin a jiných vytištěných textů – byl zvukově funkčně napodoben rozstříháním a náhodným řazením jisté audioknihy. 

Do toho všeho byly zrovna tak pravidelně nasázeny další zvuky, především podle metody sluchových básní: zvuky pití kávy, čtení knihy, řezání papíru, balení dárku. Ty lupance, to si stříhám nehty na ruce. 

Na hutný, ve vztahu k receptům otrocký galimatyáš byla posléze uplatněna metoda amputace, a to dvojím způsobem: Odřízl jsem se od Koláře a začal komponovat „svýma ušima“. A ve shodě s Kolářovou metodou jsem mazal a odřezával kousek po kousku až do prosvětlení, zprůzračnění a zjasnění výsledku, který teprve po radikálním proklestění začal dýchat a dávat smysl.  

PS: Ve skladbě nejsou žádné pozvolné, natož prohnuté či vyboulené fejdy (z anglického “fade”, fade-in, fade-out; pozn. red.) všechno je pokolářovsku řezáno hezky rovně, vodorovně nebo svisle, ostrou žiletkou, rozumíte, ostrou žiletkou. 

Autor:  Petr Ferenc, Ladislav Železný

Nové články v rubrice

  • 26. srpna  2016 v 22:00       rubrika: Projekt

    Roman Štětina: Návod k upotřebení Miroslava Buriánka

    „lichoběžník je konstanta vzletůmluvte, tvořte, sdělujte geometrickyžádné patlavé příbrusy lyričnajen smutek a touhaa respektujte pravidlo pravého úhlu“

     
  • 29. července  2016 v 22:00       rubrika: Projekt

    Jiřička & Procházka: TY

    „Máš bílé tělo, jsi předem jasný utopenec, propletený s nějakým dalším padáš do studny. A pak vidíš pláň, na které je několik dalších studní, několik konstrukcí budoucích budov. A pak nějaká dívka. Jsi ve skupině s...

     
  • 24. června 2016, 22:00     Audio  rubrika: Projekt

    Terri Hron: Forensic Music

    Poezie, která v kompozici zní, pochází z poslední sbírky mého dědečka, Jana Vladislava. Je pro mě obtížné vysvětlit, jakým způsobem jsou jednotlivé básně propojené, a také odstřihnout sebe sama od vztahu k němu samotnému...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace