Radioart - mediální umění dnešní doby


Vysílání je, když jeden mluví
a nemůže přitom poslouchat,
a mnozí poslouchají,
aniž by mohli odpovědět
Rudolf Arnheim

Ne náhodou jsem zvolil pro úvod tohoto zamyšlení aforismus významného německého psychologa a teoretika médií Rudolfa Arnheima. Tento jeho výrok pochází z počátku 30. let 20. století a vypovídá mnohé o konceptu převratné technologie, jakým bezdrátový přenos éterem od svého počátku byl a dosud je.

Každé médium v tom nejobecnějším slova smyslu si v prostředí současného evropského umění po staletí buduje své vyjadřovací prostředky, své kódy, tvůrčí způsoby sdělování, i svou žánrovou, estetickou a sociokulturní orientaci. Ty byly vždy formovány právě specifiky každého takového samotného média. Médium gregoriánského chorálu naplnilo modlitbou prostor středověkých katedrál a klášterů. Média komorního ansámblu a symfonického orchestru muzikalizovala slyšitelné zvukové spektrum v celém jeho rozsahu a vytvořila sociokulturní rituál koncertu. Médium fotografie zastavilo čas, zrušilo pověstnou benjaminovskou AURU onoho "tady a teď" a zaselo pochybnosti o existenci originálu uměleckého díla. Médium rozhlasu pak zrušilo odvěký koncept éteru jakožto fyzikálního prostoru a nahradilo jej - zdá se, že poměrně nadlouho - konceptem éteru informačního. 

Přestože už počáteční vize rozhlasu jakožto média byly velmi úzce spojeny s myšlenkou možnosti obousměrné komunikace, ta se přihlásila ke slovu až o mnoho později s médiem internetu, které vytváří stále více globální virtuální průnik rozhlasu a televize, vytváří nové komunikační nástroje a nové interaktivní "tools", tj. způsoby spolupodílení se na vytváření, organizaci, distribuci a vnímání globálního informačního toku. 

Každé médium je výzvou k vynalézání nových - více či méně komplexních, ale také více či méně progresivních - způsobů jeho použití. Rozhlas byl ve 20. letech minulého století konstituován v prvé řadě jako médium zpravodajské. Velmi záhy však široký potenciál rozhlasu zarezonoval s celou řadou uměleckých konceptů a osobností té doby (Weil, Brecht, italští futuristé, Sala, Hindemith, Cage ad.) a zcela neodmyslitelně přispěl k formování, vzniku a distribuci celé řady klíčových tvůrčích počinů v oblasti rodící se hudební a zvukové avantgardy, elektroakustické hudby a experimentálních divadelních forem. 

Nebylo potřeba mnoho času k tomu, aby si umělci uvědomili, že rozhlas vytváří zcela unikátní požadavky na zacházení se zvukem, který je prostý obrazu či pohybu hudebníka, mimického gesta herce, či - prostě obecně řečeno - vědomé sémantické vazby čehosi znějícího a akustického zdroje. V rodících se nových tvůrčích konceptech radioartu začíná být rozhlas stále více tvarován jako intersubjektivní médium, vyzývající posluchače k jakési nové poslechové hře - takové, která pomáhá spoluutvářet zcela nový akustický prostor (nebo paralelní prostory) se všemi jeho zvukovými významy, nově se rodícími akustickými i sémantickými souvislostmi, s různými způsoby slyšení, "vposlouchání", s nabídkou spolupodílení se na jakési podivné "éterové interaktivitě", v níž na mnoha místech najednou vznikají ve sluchové mysli posluchače nové a vždy odlišné individuální příběhy. 

Za několik desítek let existence soustavné umělecké tvorby pro rozhlas se vyvinula celá řada více či méně ustálených, standardizovaných a tradice konstitujících forem, ať už je to rozhlasová hra, rozhlasový dokument, umělecká reportáž ad. To, co bývá dnes nejčastěji nazýváno "radioartem", se snaží - v různých zemích různými způsoby - prozkoumávat prostor právě nad tím vším standardizovaným, ustáleným, zřejmým a čitelným. Radioart se snaží objevovat nové vyjadřovací prostředky, nové formy oné "interaktivní akustické komunikace" a ověřovat jejich platnost a vhodnost pro zpětné užití ve standardizované mediální produkci. Tím dlouhodobě - tak jako v každém oboru lidské činnosti - vystupuje z pomyslného ghetta uzavřené laboratoře a existuje jako nezastupitelné podhoubí, z něhož vyrůstají nové podněty pro tvorbu dalších generací umělců. 

Radioateliér - a zejména pak PremEdice Radioateliéru - se snaží ve veřejnoprávním prostředí Českého rozhlasu a ve spolupráci s ostatními rozhlasovými domy po celém světě takové podhoubí pěstovat a přispívat tak dlouhodobě k vytváření jakéhosi bilančního pole, v němž teprve zpětně a s odstupem času bude možné odečíst reálné hodnoty, které tvůrčí úsilí domácích i zahraničních umělců do našeho kulturního kontextu přineslo a snad i nadále bude přinášet. 

michal rataj 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace