60 let musique concrete #1: myslet zvukem... (P. Schaeffer, Luc Ferrari)
Příjemný popůlnoční čas, vítejte poprvé po prázdninové přestávce k poslechu Radioateliéru. Hned na počátku nové sezóny začínáme s delším tématickým cyklem zaměřeným na poměrně významné výročí v oblasti akustických umění - 60. let konkrétní hudby - musique concréte. Vydržíme s ní až do konce listopadu a proposloucháme se společně pozoruhodnými kompozicemi, které v tomto výrazném kompozičním žánru vznikly od konce čtyřicátých let minulého století až po žhavou současnost...
5. října 1948 - odvysílal Francouzský rozhlas program s názvem "Koncert hluků".
Je to okamžik, do nějž se datuje vznik jednoho z nejvýraznějších a v mnoha směrech průlomových hudebních směrů v dějinách. První impulz vzešel od muže, který se ve Francouzském rozhlasu staral o zvukové efekty - byl to Pierre Schaeffer. Velmi záhy se k němu přidal druhý Pierre s příjmením Henry a vnesl do rodícího se dějinného tandemu systematičtější kompoziční zaměření. Přestože to nebylo poprvé, kdy umělci v hudebním kontextu používaly běžné zvuky (připomeňme celou futuristickou tradici první poloviny 20. Století nebo slavnou kompozici Waltera Ruttmana z roku 1930 Weekend), v Paříži se toto "myšlení zvukem" začalo odehrávat na jaksi nové a velmi systematické úrovni podpořené navíc nově se rodícími technologiemi - hlavně magnetofonovým pásem - a také ale vznikem nových silných institucí.
Oba Pierrové proměnili za pomoci mikrofonu a magnetofonového pásku svět hudební kompozice a estetiky zvuku a v médiu rozhlasu našli kongeniální distribuční kanál. Skladatelům po celém světě dali do ruky nástroj k proměně vnímání významů zvuku, jejich manipulování, rozšiřování, rekontextualizování - nástroj ke komponování zvukem. Konkrétní hudba proměnila dějiny vztahů hudby a technologií, umění zvukového designu, významným způsobem proměnila způsob práce hudebních skladatelů s hudebními nástroji či lidským hlasem. Umožnila proniknout hluboko do podstaty zvuku nejen ve smyslu jeho fyzikální kvality, ale i jeho významů, symbolů, kódů. To je nakonec oblast, kterou nejvíce začal rozvíjet Pierre Schaeffer a kterou bychom mohli nazvat zvukovou fenomenologií - jedná se o způsob myšlení, v nemž zvuky kolem nás nevnímáme v kontextech, v nichž se ocitají, ale zcela izolovaně, samy o sobě - Němci by řekli "an sich", zvuky jako samostatné fenomény, jako objekty - zvukové objekty s konkrétními významy - odtud konkrétní hudba.
Na připomenutí tohoto historického vysílání Francouzského rozhlasu z 5. října 1948 si nyní pustíme dvě z pěti krátkých zvukových etud, které byly v tehdejším Koncertu Hluků poprvé představeny - první je etuda "fialová", druhá nese podtitul "patetická".
Ukázka 1: Etude violette
Ukázka 2: Etude pathétique
To byly dvě z etud které zazněly 5. října 1948 v historickém vysílání Francouzského rozhlasu v programu Koncert Hluků a jejich autorem byl Pierre Schaeffer, který zemřel ve Francii v roce 1995.
Druhému z historické dvojice Pierrů - stále tvořícímu Pierru Henrymu, bude za několik týdnů patřit celé naše jedno radioateliérové setkání, resp. jeho rozsáhlé kompozici s názvem La Ville - Die Stadt. Dnes bych se rád spolu s vámi v závěru ztišil k poslechu kompozice, která vznikla přesně o deset let po zmíném prvním vysílání Francouzského rozhlasu, tedy v roce 1958. Jejím autorem je Luc Ferrari - jeden z hudebních velikánů dvacátého století.
Luc Ferrari zasáhnul do celé řady hudebních žánrů, zkomponoval velké množství pozoruhodných radiofonických kompozic, opakovaně získal ceny Karla Sczuky a Prix Italia, přesto to však byly myšlenkové a realizační principy konkrétní hudby, které byly jeho srdci i kompozičnímu mozku nejblíže.
Spolu s Pierrem Schaefferem právě v roce 1958 založili významnou a dodnes existující výzkumnou instituci Group de Recherches Musicales, jíž po témeř deset let od vzniku vedl. Po mnoho let patřil ke klíčovým postavám Darmstadtských prázdninových kurzů a po celý svůj život byl pedagogicky činný v řadě evropských zemí.
Pátá z řady Ferrariových kompozic Visage vznikla právě v nově ustanovených studiích Group de Recherches Musicales a poměrně vizionářsky předznamenává kompoziční styl, který je možné později vnímat (a společně budeme mít tu přiležitost) ve velkých elektornických kompozicích Pome Electronique Edgarda Varése či Concrete PH Iannise Xenakise.
Vřele ještě doporuji krásně vyvedené webové stránky Luca Ferrariho - lucferrari.org - a te'd už do ticha éteru dnešní noci pátá z cyklu Visage z roku 1958. Na příští společné setkání nad dějinami konkrétní hudby se od mikrofonu těší Michal Rataj.