Éterum - sestřih z mezinárodního vysílání mezi Prahou a Barcelonou
Éterum #1Vítejte v dalším Radioateliéru... Takto zněl začátkem listopadu úvod do společného živého mezinárodního vysílání Českého a Katalánského rozhlasu – ve vlnách neslo název Éterum. A jelikož se jednalo o devadesátiminutové vysílání, které bychom v takové délce jen ztěží mohli retrospektivně odvysílat, pokusíme se dnes o kratší sestřih několika pozoruhodných momentů, které tento experimentální počin v našem vysílání přinesl ....
Éterum #2 Živého vysílání se pátého listopadu 2013 zúčastnil Pražský improvizační orchestr, který byl v reálném čase propojen s hudebníky sedícími ve studiu Katalánského rozhlasu v Barceloně – ti si říkají Orquesta del Caos [orkésta del kaos]. Tímto vysíláním se Český rozhlas – už pokolikáté ! – připojil k takovémuto typu mediálních projektů, které od počátku rohlasového vysílání přitahují ty zvukové umělce, jimž je společná náklonnost k rozhlasu jako médiu zvuku, médiu, které provází dějiny akustických umění už téměř sto let. Společným vysíláním jsme se tak přihlásili nejen k tradici satelitních přenosů či amatérských FM-experimentů, ale zejména k tradici Narozenin umění, do níž od roku 2005 každoročně vstupujeme vždy 17. ledna a propojujeme se do živého satelitního programu s dvěma desítkami míst po celém světě. Současné komunikační technologie tak pokořují lokální hranice a propojují lidské kultury napříč zeměmi a kontinenty...
Éterum #3Pražský improvizační orchestr je volným uskupením hudebníků, které založil v Česku žijící kontrabasista amerického původu George Cremaschi. V živém vysílání měl své pódium rozestavěné v pražském Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci. Jednalo se o poměrně speciální veřejný koncert, na němž účastníci neposlouchali celou zvukovou produkci z reproduktorů, tak, jak je to bežné, ale zkrze bezdrátová slzchátka, která obdrželi při vstupu. Tento posluchačský experiment měl dva důvody. Tím prvním byl pokus o nastolení velmi intimního režimu individuálního poslechu, uzavření se do vlastního poslechového prostoru s možností přímé vizuální vazby na orchestr hrající před našima očima na pódiu. Druhým důvodem pak byl fakt, že díky sluchátkům bylo možné zároveň poslouchat přímý přenos Orquesta del Caos z Barcelony, což by jinak kvůli riziku zpětné zvukové vazby nebylo vůbec možné. V tichém sluchátkovém koncertu zněl nejpve právě barcelonský Orquestaa del Caos, který střídavě od počátku Radioatelieru posloucháme, jeho členy byli:- José Manuel Berenguer, který ovládal elektronické hudební nástroje- flétnistka Barbara Held- saxofonista Tom Chant- cellistka Míriam Fèlixa hráčka na bicí nástroje a zároveň producentka celého večera Pilar Subirá
Éterum #4Takto dozněl první vstup barcelonského souboru Orquesta del Caos, který rozhlasoví posluchači mohli slyšet živě ve vysílání Českého rozhlasu a v síti Evropské vysílací unie, pražští návštěvníci Studia Hrdinů pak to samé slyšeli ve svých sluchátkách. To vše krátce před tím, než se zvukové aktivity ujal Pražský improvizační orchestr. Ten byl u příležitosti tohoto vysílání obzvlášť rozšířený, jeho složení bylo následující: Jiří Durman - bass klarinet, Petr Vrba – trubka a vibrující reproduktory, Ivan Palacký – amplifikovaný pletací stroj, Lucie Vítková – akordeon, Jorge Boehringer – housle, George Cremaschi – kontrabas, Michal Matějka – kytara, Ken Ganfield a Michal Zbořil – elektronika a Matthew Goodheart – klavír. Improvizační orchestr improvizačně řídil George Cremaschi – takto zněla druhá část z jeho prvního improvizačního vstupu do rozhlasového éteru.
Éterum #5
Na poněkud ztišenou atmosféru v pražském Studiu Hrdinů reagoval zakrátko barcelonský ansámbl o poznání živějším pohybem – pět katalánských hudebníků rozehrálo akustickou smršť zvukových střípků, kapek – divoké pletivo tvarů, které nás pohlcuje ze všech stran ...
Éterum #6
V takovémto zvláštním organismu zvuků jsme se na chvíli ocitli díky katálánskému Orquesta del Caos. Jelikož bylo celých devadesát minut společného živého vysílání skutečně vzájemných, oboustraně propojených, komunikujících, bylo by divné, kdyby se ona komunikace neprojevila v hudbě samotné. Stalo se tak dokonce vícekrát v průběhu celého večera. Mezi jednotlivými vstupy obou orchestrů z Prahy a Barcelony se totiž vždy nakrátko oba ansámbly díky sluchátkovým poslechům propojili do společné ansámblové hry. Jednou z nich – odehrála se asi v polovině celého koncertu – bych rád dnešní Radioateliér zakončil. Jedná se o jemnou zvukovou plochu, v níž kralují housle, ženský hlas a výrazný melodický klarinet, který– zdá se mi – dnešní Radioatelier odnese kamsi do ticha noci. Ať se vám tato pozoruhodná sonická vlna dobře poslouchá, to vám od mikrofonu i od srdce přeje Michal Rataj.