09. července 2009 v 16:31 |
Administrační tagy: 

Radioateliér, 12. září 2009 :: Polská scéna 1958 - 2008 #2: Edward Sielicky: Paralipomenon, Marcin Wierzbicki: La Cloche Du Soir

c2f2aba572c974a5a9a41c3d6bcfc9db.png
09. července 2009 v 16:31 |
Administrační tagy: 

Radioateliér, 12. září 2009 :: Polská scéna 1958 - 2008 #2: Edward Sielicky: Paralipomenon, Marcin Wierzbicki: La Cloche Du Soir

Radioateliér, 12. září 2009

Začala sobotní noc a s ní další Radioateliér, vítejte... Minulým setkáním s tvorbou polského nestora Bogusława Schaeffera jsme otevřeli dvouměsíční cyklus setkávání nad více než padesátiletou tradicí polské scény akustických umění - dnes budeme v našem průzkumu pokračovat...

Poslechneme si dvě kompozice, jejichž autory bychom z dnešního pohledu mohli považovat za příslušníky mladší a starší střední generace. Začněme druhým z nich - mluvím o varšavském rodákovi Edwardu Sielickém.
Zdá se mi, že jeho osobnost je velice dobrým příkladem toho, jak se zcela klasicky školený hudebník a skladatel druhé poloviny 20. století umí se značnou grácií a noblesou pohybovat ve světě abstraktních sonických obrazů a ansámbl tradičních hudebních nástrojů vyměnit za jakýsi globální nástroj zvukového studia a médium magnetofonového pásu. Je myslím zjevné, že tento fakt poměrně radikálně a napříč druhou polovinou dvacátého století odlišuje polskou scénu od zbytku východního bloku - a to nejen snad díky existenci velice aktivního varšavského Experimentálního studia Polského rozhlasu, které bylo založené už v roce 1957.

Edward Sielicky se narodil v roce 1956 ve Varšavě, kde vystudoval skladbu na Chopinově Akademii, ale svá studia si mohl už během 80. let rozšířit v řadě kurzů v Holandsku, Německu a Francii. Od roku 1987 působí jako pedagog na varšavské hudební Akademii...

Elektroakustická skladba, kterou slyšíme, vznikla v roce 1988 a autor ji dal název Paralipomenon. Je to kompozice jakýchsi plynulých hutných barevných obrazů, které jsou narušovány výraznými sonickými gesty - tu melodickými, jinde zvukově agresivními, pomalejšími či rychlými - snad je to stopa jisté orientace a zkušenosti Edwarda Sielického se scénou kolem centra ve francouzském Bourges... Paralipomenon znamená česky dovětek, nebo dodatek, zároveň však odkazuje k názvům dvou knih Starého zákona vztahujících se především k dějinám izraelského národa po babylonském zajetí ...

Edward Sielicky: Paralipomenon
http://pl.wikipedia.org/wiki/Edward_Sielicki

Skončila kompozice, které dal její autor Edward Sielicky v roce 1988 název Paralipomenon. Přesně o dvacet let později vznikla skladba jednoho z relativně nejmladších autorů pohybujících se v současnosti na polské scéně, ovšem již takové, která je - podobně jako ostatní národní scény - stále více součástí mezinárodní umělecké komunity...

Marcin Wierzbicki se narodil v roce 1969 v polském Lublinu, skladbu vystudoval rovněž na Chopinově akademii ve Varšavě, ale své vzdělání v druhé polovině 90. let rozvíjel v širokém kontextu pozoruhodných evropských hudebních center - pařížským IRCAMem počínaje a tradičními prázdninovými kurzy v německém Darmstadtu konče.

Skladba, která právě začíná znít, je kompozicí velkých prostorů. Wierzbicki rozehrává pozoruhodným způsobem jakési dialogické vrstvení různých prostorových hloubek, jakýchsi "hloubek ostrosti", v nichž pokaždé jakoby z jiného úhlu slyšíme, vnímáme, cítíme zvukem.... Své skladbě dal název "Večerní zvony" a zvukově ji rozprostřel mezi elektroniku a ženský soprán, který občas deformovaně, jindy v mocné kantiléně artikuluje text inspirovaný literaturou Julese Vernea. Podobně jako první z dnešních kompozic od Edwarda Sielického je i tato Wierzbického skladba světem jakési sonické meditace, zvuku, jehož ambicí je plně obestřít, obejmout, jemně pohltit... tak snad je to poloha příjemná nočnímu poslechu... k tomu Vám tichý éter přeje Michal Rataj.

Marcin Wierzbicki: La Cloche Du Soir

http://en.pseme.com/wiki/index.php/Marcin_Wierzbicki
http://www.pseme.com

]]>