09. července 2009 v 16:54 |
Administrační tagy: 

Radioateliér, 19. září 2009 :: Polská scéna 1958 - 2008 #3 :: Elizabeth Sikora, Barbara Zawadska, Katarzyna Taborowska

c2f2aba572c974a5a9a41c3d6bcfc9db.png
09. července 2009 v 16:54 |
Administrační tagy: 

Radioateliér, 19. září 2009 :: Polská scéna 1958 - 2008 #3 :: Elizabeth Sikora, Barbara Zawadska, Katarzyna Taborowska

Radioateliér, 19. září 2009

Se začátkem sobotní noci začíná Radioateliér, vítejte...
Již potřetí se dnes potkáváme nad více než padesátiletou historií polské scény akustických umění a dnes poprvé, nebo (chcete-li, konečně) uslyšíme kompozice několika žen ... ne nadarmo slyšíme v řadě genderově orientovaných publikací hlasité volání po tom, aby bylo ve světě současných sonických umění více autorek ... jak to ale zařídit...?

Naše dnešní sonda povede třemi různými generačními směry, k autorkám pohybujícím se ve třech různých hudebních světech a žijících ve třech různých životních reáliích.

Nejdříve narozenou mezi touto trojicí polských autorek je Elzbieta Sikora, žena, která stejně jako Bogusław Schaeffer pochází z tehdy polského, dnes ukrajinského Lwowa. Vystudovala varšavskou Akademii, ale od roku 1981 se natrvalo usídlila v Paříži (ostatně - je docela zajímavé sledovat stále trvající polskou afinitu k francouzské kultuře...). Elzbieta Sikora se již v polovině šedesátých let dostala do úzkého studijního kontaktu s otcem zakladatele konkrétní hudby - Pierrem Schaefferem, u něhož dva roky studovala. V polovině sedmdesátých let se její mezinárodní působení ještě více rozšířilo o stipendia ke studiu v pařížském IRCAMu a také ve slavné CARMĚ, jak bývá označováno Počítačové centrum pro výzkum v oblasti hudby a akustiky na Stanfordově univerzitě v Kalifornii.
Krátká skladba, kterou Elzbieta Sikora zkomponovala v roce 1996, odkazuje právě k jejímu velkému učiteli v oblasti myšlení zvukem, konkrétní hudby, chceme-li - mluvíme o Pierru Schaefferovi, který zemřel v říjnu roku 1995. Elzbieta Sikora jí dala prostý název Flashback - Hommage a Pierre Schaeffer

E. Sikora: Flashback - Hommage a Pierre Schaeffer
http://elzbietasikora.free.fr/

O něco mladší kolegyně dnes v Paříži žijící skladatelky polského původu Elzbiety Sikory je naopak spjata s krakovskou scénou, přestože se sama narodila v roce 1951 ve Varšavě - jmenuje Barbara Zawadska. Průběžně zmiňujeme Varšavu, Krakov, dojde i na Poznaň ... je dobré si uvědomit fakt, který Polsko jako jednu z několika největších zemí Evropy odlišuje od velkého počtu ostatních zemí malých - totiž relativně efektivní decentralizace, zjevná konkurence, snad i pozitivní napětí mezi více kulturními, či intelektuálními centry...

Barbara Zawadska měla možnost studovat kompozici u Krzysztofa Pendereckého a podobně jako Elzbieta Sikora poté odešla pokračovat ve studiích do Francie - kromě pařížského IRCAMu ještě i v Lyonském GRAMEu. Od roku 1980 se kromě samotného komponování věnuje pedagogické činnosti na krakovské Akademii.

Její skladba, o kterou bych se dnes s vámi rád podělil, získala v roce 1987 velmi prestižní ocenění v dnes již nepřehlédnutelné mezinárodní soutěži elektronického umění Ars Electronica v rakouském Linci. Jedná se o akusmatickou skladbu, tedy kompozici určenou pouze k poslechu, bez účasti živých nástrojů, skládá se z pěti na sebe přímo navazujících částí a Barbara Zawadska jí dala název Greya. Je světem zvuků bicích nástrojů, které jsou v průběhu kompozice mutovány do bizardních hutných zvukových ploch vytvářejících docela zajímavé zvukové drama...

Barbara Zawadska: Greya (1985)
Po kompozici Barbory Zawadské s názvem Greya, za níž tato v Krakově působící autorka získala v roce 1987 prestižní ocenění Ars Electronica, si pustíme poslední skladbu, jejíž autorka je nejmladší z dnešní trojice polských skladatelek, narodila se v roce 1975 v Krakově, studovala u nám již dobře známého Bogusława Schaeffera, ale své vzdělání nakonec zakončila na Poznaňské hudební Akademii. Jmenuje se Katarzyna Taborowska.

Její ani ne čtyřminutová akustická miniatura je do třetice poměrně radikálně odlišnou sondou, která se odehrává alespoň do určité míry v průsečíku tří generačních zkušeností, vzdělanostních a estetických zázemí a samozřejmě nutně značně odlišných životních postojů. Odvádí nás v závěru z tradičního světa hudebních nástrojů a akademičtěji orientovaného kompozičního myšlení spíše směrem k networkovému zvukovému designu, rychlé klipovité akustické konstrukci, která neposkytuje příliš prostoru pro uklidnění, zastavení, nebo snad zamyšlení ... Katarzyna Taborowska dala své kompozici název "Volané číslo neexistuje" a v závěru dnešního Radioateliéru začíná právě teď.

Katarzyna Taborowska: There Is No Such a Number
]]>