18. prosince 2013 v 20:36 |

Zvukem do zdi. Sestřih z mezinárodního improvizačního festivalu, který se uskutečnil v kostele sv. Jana Křtitele v Praze 29. září 2013.

02971749.jpeg
18. prosince 2013 v 20:36 |

Zvukem do zdi. Sestřih z mezinárodního improvizačního festivalu, který se uskutečnil v kostele sv. Jana Křtitele v Praze 29. září 2013.

Příjemný popůlnoční čas, jsem rád, že můžeme dnes společně vykročit do dvanácté sezóny Radioateliéru – vítejte s novým rokem k jeho poslechu.

Po celou dobu své existence je Radioateliér místem ohledávání rozmanitých zákoutí současné scény akustických umění. Když přehlédneme tu poslední dekádu, která se kryje s existencí Radioateliéru ve vltavském vysílání, zdá se mi, že můžeme vnímat jednu konstantu, která se tímto časem vine jako nit - je jí nepřehlédnutelný nárůst improvizačních aktivit, které propojují různě orientované hudebníky, s různými typy nástrojů, pocházejících z různých hudebních scén a často i velmi odlišných kompozičních a interpretačních zaměření.

Rád bych se tak dnes ohlédnul za jednou událostí, která do značné míry reprezentuje atmosféru, jakou v posledních letech v globálním měřítku a v souvislosti se současnou improvizační scénou můžeme sledovat. 29. září se v kostele sv. Jana Křtitele na Praze 1 uskutečnilo improvizační setkání hudebníků z Česka, Rakouska, Francie, Mexika a Spojených států amerických. Výsledkem byl několikahodinový maraton hudby a zvukové performance, do něhož dnes v sestřihu nahlédneme. Festivalové setkání s názvem Zvukem do zdi se uskutečnilo pod záštitou organizace Stará síť na novou hudbu a jeho hlavním tématem byl “znějící prostor”.

Ukázka č. 1

Mexičanka Angélica Castelló hraje na nádhernou hranatou dřevěnou Paetzoldovu flétnu, Američan George Cremaschi je virtuózním kontrabasistou, Vídeňan DD Kern hraje na bicí soupravu, jeho rodák Burkhard Stangl na kytaru, a pražský hudebník a DJ Petr Vrba improvizuje na trubku a další zvukové objekty.

Téma prostoru v hudbě se táhne napříč tisíciletími, zasahuje do architektury, abstraktní hudební teorie, tónových výšek, sociálních vazeb, rytmu, současných médií i jakéhosi psycho-prostoru mezi hudebníky na pódiu. Do většiny těchto aspektů lze myslím ušima nahlédnout i při poslechu dnešních záznamů z Festivalu volné improvizace s název Zvukem do zdi – posloucháme část ze setu zmíněné mezinárodní pětice improvizátorů tak, jak jsme jej zaznamenali 29. září roku 2013 v pražském kostele Sv. Jana Křtitele.

Ukázka č. 1 - pokračuje

Na chvíli jsme vstoupili do koncertu mexicko-americko-rakousko-českého uskupení hudebníků, jejichž improvizace se uskutečnila 29. září v kostele sv. Jana Křtitele na Praze 1 – příležitostí k tomuto setkání byl mezinárodní festival improvizační hudby s názvem Zvukem do zdi. Na Paetzoldovu flétnu hrála Mexičanka Angélica Castelló, na kontrabas Američan George Cremaschi, bicista DD Kern a kytarista Burkhard Stangl pocházejí z Vídně a tím pátým hráčem a na trubku a zvukové objekty byl pražský hudebník Petr Vrba.

V jednom z dalších setů se na improvizovaném kostelním pódiu představil fenomenální francouzský klarinetista Xavier Charles. Milovníci německého labelu ECM mohli jeho jméno zaregistrovat před dvěma lety v souvislosti s pozoruhodným albem, na němž se podílel se třemi dalšími norskými hudebníky – jmenovalo se Dan s les arbres...Práce Xaviera Charlese zahrnuje poměrně široké rozpětí od noisu po zvukovou poezii, od instrumentální virtuozity po experimentování se zvukovými předměty. Na festivalu Zvukem do zdi se představil především jako vynikající hráč na klarinet, který je nejen tradičním mistrovským koncertním nástrojem, může se ale také stát zvukovým objektem vytvářejícím sonické vesmíry nebývalých rozměrů, mimo jiné třeba i díky fantastickým možnostech vícetónové hry, takzvaných multifoniků. I takováto polarita vytváří určitý druh prostoru, Xavier Charles k jeho modelování v kostele sv. Jana Křitele v Praze, 29. září roku 2013 obdivuhodným způsobem přispěl.

Ukázka č. 2 – Xavier Charles

Xavier Charles, francouzský klarinetista a zvukový performer nás vtáhnul 29. září roku 2013 do pozoruhodného světa klarinetu, který umí být virtuózně rozezněn v nekonečně se klikatících melodických bězích, stejně jako doslova sametově pohladit, tak, že si to ani neuvědomíme ...

Magii klarinetu vystřídal poněkud ostřejší a hlavně hybnější improvizační set vídeňského experimentátora a bicisty, který zpravidla vystupuje pod pseudonymem DD Kern, a českého hráče na trubku, DJje Rádia 1 a jednoho z klíčových hybatelů domácí improvizační scény, kterým je Petra Vrba. A opět další typ prostoru – barvy bicích nástrojů putují k našim uším od těch nejhlubších z velkého bubnu až po ty nejjemnější na dvojčinelové hi-hitce či středech činelů.... Trubka se naopak pouští do obkreslování barevného prostoru od jemného dechu, který jen tak prochází nástrojem, přes perkusívní zvuky svých mocných pístů až po hřmotné noisově zabarvené akcenty ...Když navíc nátrubek vyměníme za klarinetovou hubičku, začnou vznikat hybridní barvy, které místy jen ztěží rozpoznáme od tě basklarinetových... DD Kern a Petr Vrba v dechově bicím expose na festivalu Zvukem do zdi, který se odehrál 29. září 2013 v pražském kostele sv. Jana Křtitele.

Ukázka č. 3 – DD KERN, Petr Vrba

DD Kern a Petr Vrba rozehráli pěkně hybný improvizační prostor mezi bicími a trubkou, která se občas proměnila do hybridního nástroje s klarinetovou barvou – tak. jak jsme je zaznamenali 29. září 2013.

Velmi silná energie na současné scéně volné improvizace může někdy svádět k jisté nedůvěřivosti, možná pocitu určité inflace zvuku a záplavy nekonečné řady performance. Nepotkáme se zpravidla s určitým kompozičním korektivem, jaký známe nejen z tradičního kompozičního světa, ale například i z reálií jazzové improvizace – ta se zase odehrává v již dlouho tradovaných a v čase rozmanitě se vyvíjejících harmonických a především rytmických mantinelech.

Na druhé straně však scéna volné improvizace přináší obrovské množství zvukových a ansámblových impulzů, které by pravděpodobně jinak ani nevznikly a které mají potenciál rezonovat napříč hudebními komunitami a různými typy estetik ... Ostatně právě tato veliká prostupnost hudebních scén a komunit dnešní doby je tím obdivuhodným, co prospívá nejen celkové rozmanitosti hudebního života, ale i vzájemnému obohacování každého z nás ...V závěru dnešního Radioateliéru a do ticha této noci bych teď rád vyslal ukázku z velmi poklidné části celého festivalu Zvukem do zdi, o kterou se postarali dva hudebníci pohybující se v současné době na vídeňské hudební scéně. Mexičanka Angelica Castello je hráčkou na velkou hranatou dřevěnou zobcovou vlétnu, které se říká paetzoldova, Burkhadrd Stangl hrál v tomto mezinárodním rakouském duu na kytaru. Na jejich jemných sonických vlnách se dopravíme ke konci dnešního zvukového výletu a aby ty vlny byly milé vašim uším, k tomu vám tichý éter přeje Michal Rataj