Školní učebnice nejsou schopné reagovat na nejnovější poznatky. Tkví budoucnost v tzv. „otevřených vzdělávacích materiálech“?

22. listopad 2017

Takzvané otevřené vzdělávání je stále sílící fenomén, jehož klady převažují některá úskalí. „Otevřenost spočívá v tom, že je naprosto legální a doporučené konkrétní materiál uchopit, různě ho předělávat, upravovat a posílat dál,“ vysvětlila v Atriu Rádia Junior Tamara Kováčová z Aliance pro otevřené vzdělávání. Vše je pojmenováno ve Strategii digitálního vzdělávání do r. 2020. Ministerstvo se rozhodlo, že to, co bude vytvořeno za veřejné peníze, bude opravdu veřejně dostupné.

Otevřenost určuje autor

Původní autoři mají samozřejmě právo stanovit, jak se může s jejich dílem nadále nakládat. K tomu slouží tzv. veřejné licence (creative commons, zkratka cc). Některý materiál je možné pouze vlastnit, jiný je možné i šířit, ale nesmí se upravovat, další lze upravovat, ale nesmí se na něm vydělávat. V současné době se v otevřeném vzdělávání rozlišuje 6 stupňů těchto licencí.

Sdílejte kulturně!

„Když informace někdo vezme a pošle je dál, zpravidla se vylepšují,“ potvrzuje Tamara Kováčová to, co říkají i některé známé studie. Kultura sdílení se týká nejen vytváření vzdělávacích materiálů, ale je to i velké hnutí mezi tvůrci, včetně umělců. „Mám kolem sebe několik kamarádů muzikantů, kteří se rozhodli, že svá díla budou dělat s otevřenou licencí, protože pak vydělávají na jiných věcech. Více lidí o nich ví, jsou častěji zváni na koncerty a fanoušci jim pak přispívají jiným způsobem,“ dodává.

Není nic staršího, než učebnice

“Otevřené vzdělávací materiály jsou skvělým nástrojem pro to, aby se ve škole dělo něco, co je pro děti smysluplné,“ říká Kováčová. Učebnice pochopitelně nejsou schopné reagovat na nejnovější poznatky, takže de facto už ve chvíli, kdy se vytisknou, bývají staré. „Když tu v létě 2015 začala probíhat migrační krize, ze stávajících materiálů se učitelé dozvěděli maximálně něco o stěhování národů. Velmi rychle ale vznikly materiály, které jim nabízely možnosti, jak se po prázdninách s dětmi o migraci bavit.“ Stejně tak se učitelům snažily pomoct například materiály k tématice hoaxů a dezinformačních kampaní.

Kde všude se mohou učitelé inspirovat? Jak se na tvorbě otevřených materiálů podílejí žáci? Jak důvěryhodným zdrojem je momentálně wikipedie? Odpovědi nejen na tyto otázky přináší rozhovor Moniky Valentové s Tamarou Kováčovou ze Společnosti pro otevřené vzdělávání.

Spustit audio