Eva Cikrytová v Automatkách: Manželovi se smáli, že doma nemá maso
Eva Cikrytová se narodila s vadou ledvin. Měla také onkologické onemocnění. Byla o 20 kilogramů těžší než dnes. Když začala jíst jinak, problémy zmizely i s nadváhou. Změnila ale nejen svoje stravovací návyky. Odstěhovala se na Sázavu a založila s kolegyní Helenou Jirsovou blog. O tom, jak se stravuje ona i její dvě dcery, jsme si povídaly v Automatkách.
„Byla jsem tetracyklinové dítě, kterému zčernaly zuby z léků. Když jsem neměla zrovna zánět močových cest, tak jsem měla angínu, permanentně jsem měla zánět něčeho. Můj jídelníček byl stejný jako u všech dětí, jenom já jsem pořád neprospívala a kladlo se to za vinu mojí slabé imunitě. V dospělosti mi lékařka řekla, že mám leidenskou mutaci, což je dědičné onemocnění, a celé první těhotenství jsem si musela injekčně ředit krev,“ říká.
Eva Cikrytová, dnes lektorka kuchařských kurzů, jedla saláty a trápila se dietami. Zhubla deset kilo a během půl roku je zase nabrala. Měla dokonce dva šatníky. Až po porodu první dcery zjistila proč. „I když jsem jedla jenom saláty, byl k nim rohlík a ráda jsem pila třeba latté.“ Když se po přečtení mnoha knih a příruček začala věnovat zdravému vaření, otestovala si také maso půst, zjistila, že ji přestala bolet záda, zmizelo zvonění v uchu, přestala smrkat a pokašlávat. Zhubla a po třech letech víceméně veganské stravy s občasnou rybou v jídelníčku ji dokonce vyřadili z kartotéky onkologické gynekologie.
„Při druhém těhotenství mi lékařka řekla, že se nedá nic dělat, ale že si zase budu muset píchat injekce. Udělala mi testy a výsledky dopadly dobře. K překvapení doktorů jsem si injekce nepíchala i přes to, že jsem trpěla genetickým onemocněním. Věděla jsem, že to je jídlem. Bydleli jsme ve stejném bytě, ve stejné Praze, měla jsem stejného muže, jenom jsem jedla jinak,“ dodává.
Eva Cikrytová byla manažerkou se statisícovým platem z pražského sídliště. Dnes žije na Sázavě, učí svoje děti doma a vaří tři jídla denně. Její děti jí z masa jen ryby. A bonbony, ve kterých jsou „barvičky“, prý samy odmítají.
Poslechněte si celý rozhovor v Automatkách.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
