Hejného metoda v Automatkách: Matematikou se začínáme zabývat už ve dvou letech
V roce 1936 se narodil československý odborník na didaktiku matematiky profesor Milan Hejný. Celý život zasvětil vývoji učební metody, díky které všechny děti objevují matematiku samy a s radostí. Ve výzkumu navázal na celoživotní práci svého otce, matematika Víta Hejného, který zjišťoval, proč se jeho žáci nesnaží porozumět matematickým problémům a raději si pamatují vzorečky. Po čtyřiceti letech výzkumů vyšly v roce 2007 ucelené poznatky v řadě učebnic pro první stupeň ZŠ a dnes se Hejného metodou vyučuje na 750 českých školách.
Matematiku ale není třeba odsouvat až do lavice první třídy. Dítě má radost z intelektuální činnosti mnohem dříve. Podle odbornice na matematiku předškolních dětí Jany Slezákové z kolektivu prof. Hejného má dítě už od dvou let zájem o kostky, což se později v Hejného metodě označuje jako život v prostředí krychlových staveb. „Jestliže dítě nemá o matematiku zájem, znamená to, že jsme mu nedali zažít úspěch z intelektuální činnosti, což je radost. Já jsem přesvědčená, že to začíná už ve dvou letech,“ říká Jana Slezáková v Automatkách.
Dítě se učí a poznává komunikací s vrstevníky
Nejen pro předmatematickou výchovu v mateřských školách je podle Hejného metody zásadní komunikace mezi dětmi, díky které probíhá poznávací proces intenzivněji. Klíčový je také pohyb. „Podle polské vývojové psycholožky Edyty Gruszczyk-Kolczynské jsou délka pobytu venku a pohyb dítěte přímo úměrné intelektuálnímu rozvoji. Tvrdí, že dítě v předškolním věku má být až šest hodin denně venku,“ popisuje Jana Slezáková.
Dítě by také mělo řešit úlohy na své úrovni, nemělo by zažívat komplex méněcennosti. „Hejného metoda respektuje etapy vývoje dítěte. Když dítě dostane příliš náročnou úlohu, nebaví ho to, odchází od toho, protože vidí, že to nezvládne. Když dostane příliš jednoduchou úlohu, intelektuálně ho to nesytí a příště si už o úlohu nebo nějakou výzvu neřekne, zkrátka musí to být tak akorát.“ Hejného metoda je tedy nabídkou úloh v pestrých matematických prostředích, která na sebe poukazují, a to v podobě hry.
Vysvětlení, proč dítě, které v předškolním věku o matematické hry jevilo zájem, se ve škole už raději věnuje výtvarné výchově nebo jazykům, je podle Jany Slezákové prosté: „Matematika se ve škole stává abstraktnější a abstraktnější, dítěti ujíždí vlak a úlohy se stávají náročné. Dítě vidí, že chybuje, nemá pocit úspěchu, a tudíž jde do jiných oblastí, kde nachází úspěch. Domníváme se, že každé dítě lze rozvíjet. Důkazem je odezva učitelky z Jedličkova ústavu, která používá Hejného metodu a má s tím u dětí úspěchy. Jsme si ale také vědomi, že jsou i děti velmi nadané na matematiku a není možné ustřihovat je, naše země je malá a potřebujeme podporovat inteligenci.“
Takto propracovaný učební systém, jako je Hejného metoda, nemá dle slov Jany Slezákové ve světě obdoby. O metodu projevila zájem Itálie, Řecko, Finsko, Švédko, Kanada a Polsko, kde pilotují učební materiály.
Hejného metodě je blízký anglosaský systém vzdělávání. „Tam je vše děláno na základě diskuse a komunikace mezi lidmi, děti nemají problém přiznat, že udělaly chybu, a to přesně v Hejného metodě podporujeme. Chyba je něco pozitivního, umím se z ní poučit. Důležité také je, že umím diskutovat, že připustím jiný názor. V Hejného metodě jde o celkový rozvoj osobnosti,“ dodává Jana Slezáková.
Pokud chcete slyšet více o Hejného metodě matematiky, poslechněte si Automatky. Dozvíte se, zda jsou děti učící se Hejného metodu v domácím vzdělávání schopny usedět běžnou matematiku ve státní škole a jak pracovat s nejmenšími dětmi v předmatematických hrách.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
