Bourání s Milanem Knížákem: Nesnáším zbytečný exhibicionismus

O tom, proč nemá rád Tančící dům, proč naopak obdivuje československý funkcionalismus a proč si myslí, že Veletržní palác je fascinující stavba, která je pro Národní galerii vhodná. Přišla řeč i na připravovanou knihu o Karlu Teigem a rozhovor jsme končili úvahou, že je naší povinností starat se především o své bezprostřední okolí.

prof. Milan Knížák (* 1940)
Narodil jsem se 19. dubna 1940 v Plzni. Bydleli jsme v Blovicích, kde otec učil na měšťanské škole. V pětačtyřicátém odešel na výzvu vlády učit do pohraničí do Mariánských Lázní, kde jsem také začal chodit do školy. Matka byla úřednice.
Maturoval jsem v roce 1957 a byl přijat na Vysokou školu pedagogickou, obor výtvarná výchova – ruština. Chtěl jsem však malovat. Tato škola byla kompromisem mezi přáním mým a rodičů a důsledkem nepřijetí na AVU. Ruštinu jsem zanedbával, a tak jsem byl nucen po semestru odejít. Udělal jsem zkoušku na přípravku Akademie výtvarných umění. Romantičnost, bezuzdnost, divokost zapříčinily můj předčasný odchod před ukončením roku. Pak 28 měsíců vojenská služba. Po ní pomocným dělníkem v PKOJF. Samostudium. Přijat na AVU. Tam jsem se setkal s leností, pohodlností v myšlení a záměrným odmítáním myslet, a to i u pedagogů. Došel jsem v samostatné práci dál. Žádný profesor mě nechtěl vzít do speciálky. Tak jsem zase, ač nerad, odešel. Našel jsem si práci jako uklízeč mosteckých věží Karlova mostu.
V roce 1965 jsem byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. To jsem měl již za sebou práci, která našla odezvu hlavně v zahraničí. Byl jsem pozván do USA, kam jsem se dostal až v roce 1968, kdy mi byl vydán pas. Později jsem studoval rok matematickou analýzu na matematicko-fyzikální fakultě UK.
Obdržel jsem řadu cen a nadací.
V letech 1990–1997 jsem působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze, kde jsem stále vedoucím pedagogem. Učil jsem i v zahraničí.
Od r. 1999 generálním ředitelem NG v Praze.
V totalitním režimu jsem byl cca 300krát zadržen, perlustrován a krátkodobě vězněn policií. Několikrát řadu měsíců ve vyšetřovací vazbě. Odsouzen pro nepřekažení trestného činu zběhnutím, napadení policistů (to bylo ve Vídni 1968) a pro poškozování zájmů republiky v zahraničí. Od r. 1966 jsem byl evidován jako nepřítel státu.
Poslední má zakázaná výstava měla proběhnout v listopadu 1989.
Uspořádal jsem více než 100 samostatných výstav a zúčastnil se stovek společných téměř po celém světě.
Vydal jsem desítky knih a katalogů.
Několik hudebních nosičů.
Jsem stále pošetilý.
__________________________________________________
Rektor Akademie výtvarných umění v Praze 1990–1997
Profesor Intermediálního ateliéru na AVU v Praze od 1990 až dosud
Generální ředitel Národní galerie v Praze od roku 1999 do 2011
Členem Rady České televize od roku 2001 do 2004

www.milanknizak.com