Jižní Amerika plná nástrah všeho druhu. Dominika Gawliczková jela na skútru z Kolumbie do Uruguaye

„Kolumbie, to je spousta vojáků, žebrající babičky a hlavně nádherná příroda,“ napsala při první etapě svojí cesty Dominika Gawliczková. Dojmy z první země, kterou na své cestě navštívila, tak nepřebilo okradení. Se zvýšeným důrazem na bezpečnost se ale musela rychle vyrovnat. Nevytahovat mobil na nevhodných místech nebo po setmění leckdy vůbec nevycházet. Pokračovala ale neohroženě dál, aby v Ekvádoru musela čelit pro změnu složitým opravám, které trvaly celý měsíc. Ani to ji nezastavilo.

Čtyřtaktní padesátka, na které Dominika jela, se jmenuje Zoomer a překvapivě dobře zvládala andské krpály. Vyjížděla i do výšek přes 4 500 m n. m. „Mít v Argentině Zoomera je něco jako mít Ferrari. Přitahuje to spoustu otázek. Taky je to červené a všechny zajímá, jak rychle to jede. Občas jsem kvůli dotěrným otázkám stála opodál a tvářila se, že k motorce nepatřím,“ směje se Dominika, která byla hostem Casablanky už potřetí.

Toulaví psi, bouře, zdravotní problémy a jiné nádhery

Dominiku Jižní Amerika za 10 měsíců prověřila po všech stránkách. Zdravotně, psychicky, technicky i jinak. Ujížděla v noci psům útočícím na její motorku a noční bouřce na rovné solné pláni Salar de Uyuni. „Ztratila jsem se, honila mě bouřka a skončila jsem v hluboké vodě, netušíc, jak se dostat na pevninu. Solná pláň vám pohřbí jakýkoliv smysl orientace,“ psala o tom na svém facebooku už během cesty. V Bolívii nakonec byla měsíc v nemocnici s podezřením na břišní tyfus (proti kterému byla očkovaná). Když vyrazila dál, čekala ji Argentina, Paraguay a Uruguay. Krátce byla i v Brazílii. Vodopády Iguazu obdivovala z obou stran argentinsko-brazilské hranice.

Dominika Gawliczková jela na skútru z Kolumbie do Uruguaye|foto: (c) Dominika Gawliczková

Je mi líto, že jsem dřív jezdila rychleji!

Problémy a zdržení všeho druhu přispěly k tomu, že cesta trvala 10 měsíců, její pomalosti ale Dominika v žádném případě nelituje. „Proč spěchat? Zažila jsem, jak cestovat zpomaleně, a je mi vlastně líto, že jsem dřív byla rychlejší. Zastavila jsem třeba na týden v Paraguayi a zažila tolik nádherných věcí, které bych nezažila, kdybych nezpomalila a nepodívala se kolem,“ říká k tomu Dominika. „Spousta lidí nemá na cestě dostatek času. Já ho měla, takže argument, že bych mohla stihnout ujet víc kilometrů, postrádá smysl.“

Na cestě nehledala jenom krásy krajiny, ale také navštěvovala různé technické a architektonické památky. Na planině Nazca stovky let starý podzemní vodovod, druhou největší vodní elektrárnu na světě Itaipu, ruiny staré vodní továrny na zpracování zlata i jezuitských staveb a řadu dalších. „Jestli jsou Paraguayci nejšťastnější lidé na Zemi, tak Uruguayci, to už je úplně kosmické štěstí,“ napsala v závěrečné fázi svojí cesty.

Dominika Gawliczková jela na skútru z Kolumbie do Uruguaye|foto: (c) Dominika Gawliczková