Radka Staňková v Casablance: Z Česka do Trondheimu a odtud do celého světa. Bez příprav

„Na Špicberkách musíte nosit zbraň. Kurz střelby jsem absolvovala, ledního medvěda jsem párkrát viděla, ale jestli bych se dokázala ubránit jeho útoku, to teda nevím,“ usmívá se Radka. „Jinak byl můj zimní semestr na Špicberkách jako každý jiný. Jen byla 24 hodin denně tma a občas hlásili v rádiu, že padají laviny, ať si dáváme pozor,“ dodává s tím, že jednu lavinu minula jen těsně, všimla si jí, až když přistála před ní na silnici, protože šla do školy se sluchátky na uších.

Jednou vyzkoušela autostop a couchsurfing, protože neměla, jak jinak se dostat na odbornou konferenci na severu Norska. Na tomto způsobu cestování jí něco uhranulo. Dnes Radka pracuje jako asistentka lidí se zdravotním postižením a cestuje po všech kontinentech. Byla v Iráku, jen několik desítek kilometrů od ISISem kontrolovaného Mosulu, v několika východoafrických státech, na 5měsíční cestě po Asii, dva měsíce v Patagonii a Česko navštívila po trekování na britském ostrově Skye. „Mušky midges nás tam doslova žraly zaživa,“ usmívá se. O svých cestách píše také na svém webu a facebooku Nestůj a pojď, který si založila společně s kamarádkou.

Průvodce nečtu

„Cestuju bez přípravy, je to lepší. Cestovatelské průvodce nikdy nečtu,“ říká Radka. „Když jsem letěla do Burundi, vůbec nic jsem si nezjišťovala a myslela jsem si, že si tam vystačím s angličtinou. Nakonec jsem se sotva domluvila rukama nohama. Jela jsem několik hodin autobusem a měla jsem jen na ruce napsané městečko, kam jsem mířila za svou kamarádkou. Bála jsem se, že skončím neznámo kde, ale zvládla jsem to. Paní na sedadle vedle mě do mne neustále píchala deštníkem, na klín mi dali košík s mrtvými slepicemi a všichni se na mě jako na jedinou bělošku usmívali a všichni mi chtěli pomáhat.“

Na treku na Skye|foto: Radka Staňková