Vojta Pitra: Cesta domů mi trvala 7 měsíců. Bylo to „teď, nebo nikdy“
Koreanista, cestovatel a blogger Vojta Pitra se vracel z Nového Zélandu domů přes východní a jihovýchodní Asii. Nespěchal. Sbíral zážitky. Po 22 měsících je opět v Česku.
Vojta Pitra víc než rok pracoval v novozélandských sadech. Takřka necestoval. Vydělával si na velkou cestu, kterou chtěl podniknout. Nakonec měla tuto trasu: Nový Zéland – Austrálie – Indonésie – Singapur – Filipíny – Jižní Korea – Čína – Vietnam – Kambodža – Thajsko – Barma – Laos. Po návratu do Česka chce Vojta stihnout bratrovu svatbu a pak si ještě doplnit Indii.
Potřeboval jsem troje boty za 7 měsíců. Nešetřil jsem je
Vojtovi se hodně líbilo ve Vietnamu a na Novém Zélandu. Těžký pro něj byl přesun z Austrálie, kde ho dostihla první velká únava, do Indonésie. Tam se poprvé potýkal s jazykovými problémy a zážitky z tzv. třetího světa. Oddych spojený s možností využívat bez jazykové bariéry místní pohostinnost zažil v Jižní Koreji. Za nejpříjemnější metropoli (pevninské) JV Asie označil – možná překvapivě – kambodžský Phnompenh.
„Do Austrálie a do Indonésie jsem přijel naprosto nepřipravenej,“ říká Vojta na jednom z videí, která zveřejnil na svém cestovním Facebooku Long Way Home. Co to pro něj znamenalo? Jak se vyrovnával s přesuny a kulturními změnami? V Koreji, která pro Vojtu Pitru byla „starou známostí“, navštívil národní parky Juwangsan, Woraksan, Odaesan, Seoraksan. Jaké jsou a jak dobře jsou přístupné někomu, kdo neumí korejsky?
Poslechněte si záznam vysílání a podívejte se i na fotky!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
