Čelisti požírají Cannes 9: Sicario je vlk mezi thrillerovými ovcemi

I přes rozmary počasí jsme se před osmou úspěšně probojovali do filmové „velkovýkrmny“ Lumière a dali si svou oblíbenou ranní porci klasického jazzu (shodli jsme se, že tenhle žánr nemůžete dlouhodobě přežít bez psychické úhony) a následně i další soutěžní croissant. Jacques Audiard je bezesporu nejzvučnější francouzské jméno v soutěži, ale jeho nový film Dheepan spíš potvrzuje, že bez ohledu na značnou dávku estétství a citu pro aktuální témata zápolí držitel Velké ceny poroty (Prorok, 2009) s rozpačitostí, prázdnotou a strukturou, která se mu navzdory nepopiratelné zručnosti rozsýpá pod rukama v cosi snadno zapomenutelného.

Není tajemstvím, že Audiard Dheepana dokončoval na poslední chvíli, a na filmu se to podepisuje velmi nepříjemně. Zdá se totiž, že v Cannes prezentuje spíš torzovitý pracovní sestřih. Jankovitá závěrečná akční scéna, kterou jsme si pracovně překřtili na „tamilského Ramba z předměstí Paříže“, ukazuje celkem zřetelně, že podobně jako hlavní hrdina Dheepan není ani Audiard nikde tak úplně doma – každá vypravěčská poloha mu ujíždí do sice snesitelné, ale citelné falešnosti.

Z filmu Dheepan |foto: tiskový servis Festivalu Cannes

Kolik požitku může člověku připravit film, který si naopak zvolí jednoduchý žánrový půdorys a důsledně ho naplní, nám připomněla euforická projekce thrilleru Sicario, nového filmu quebeckého existencialisty a ex-surrealisty Denise Villeneuva, který nejenže si v Hollywoodu rychle zvykl, ale navíc si v něm dokázal nadefinovat svébytný stylový rukopis. Sicario je nabasovaný, brutální a vybroušený výlet do (morální) pustiny americko-mexického pomezí, v němž zuří nevyhlášená válka bez pravidel.

Právě do ní je zasvěcována agentka FBI Kate (Emily Blunt), která se trochu bezelstně nechá zatáhnout do pochybné operace CIA, zaměřené na likvidaci mexických narkobossů. Střídmý, věcný a přehledně vystavěný scénář debutujícího Taylora Sheridana orchestruje dirigent Villeneuve s pomalu se rozhořívající tenzí – to, co jiní utrácí ve spektakulární akci a frenetickém tempu, investuje Sicario do maniakálně přesného a nezvykle pomalého střihu, vynalézavé práce s perspektivou a úhlem kamery. Film se drží nováčkovské perspektivy Kate a je až procedurálně posedlý detailem, přitom však není v žádném ohledu frustrující. Naopak, nabízí podstatně víc rafinovaného vzrušení než většina konkurentů.

Jednou z hlavních hvězd filmu je vedle (téměř) životní kreace mlčenlivého predátora Benicia Del Tora famózní kamera Rogera Deakinse, která těží maximum ze skličující atmosféry pouště, slumů i mysteriózní textury pohraničí. Krajina – podobně jako v románech Cormaca McCarthyho – připomíná nerozluštitelný pergamen, do něhož se vepisují pomíjivé klikyháky bezbožné a amorální doby bez řádu a hranic. Pokud by někdo o apokalyptické vibraci chtěl pochybovat, je tu sonorní droneový doprovod Jóhanna Jóhannssona, díky němuž vám bude Sicario vibrovat v útrobách ještě den poté.

Plakát filmu Sicario |foto: Freeman Ent.

I když je Sicario v jádru přímočarý thriller o špinavé válce s narkomafií, chybí tu obvyklé bezpečné mantinely a záchytná klišé. Párkrát se snímek neubrání povědomým siláckým gestům, ale jinak dostává svému názvu. Sicario odkazuje k latinskému výrazu sicarius – muž s dýkou, zabiják – a je velmi chytře zakuklenou hádankou. I když jako diváci zprvu automaticky investujeme nejvíc pozornosti do snažení Kate pochopit princip celé akce, film před námi nenápadně rozvíjí šílenou, fascinující a veskrze zvrhlou postavu zabijáka, vlka mezi ovcemi, člověka, který ztělesňuje atypickou formu konfliktu mezi americkými úřady a mexickými kartely.

Sicario rozhodně není komplexní geopolitickou analýzou (čehož se nelogicky dožadují někteří recenzenti) ani zničujícím sociálním dramatem, ale tvrdím, že od závěru bourneovské trilogie tu nebyl tak sebejistý, podmanivý a efektivně vystavěný thriller, který spojuje inteligenci, dovednosti a ryzí „entertainment“. Mezi zaměnitelnými žánrovými ovcemi je uhrančivé Sicario skutečným vlkem.

Těžkotonážní filmová rozkoš, jakou rozhodně v hlavní soutěži Cannes neočekáváte, ale o to víc vás zasáhne.