Deska týdne: Nipomo od DVA je triumfální vítězství radosti
Už tak dost nelineární kniha Zlatý věk Michala Ajvaze se definitivně vykloubí v okamžiku, kdy si jedna z postav vyrobí magický dalekohled a ze své pozorovatelny na zemi začne rozplétat životy tvorů na cizích planetách. V příběhu jako by rázem neexistovalo nic jiného než touha co nejpodrobněji postihnout a popsat životní rituály bytostí, o jejichž přítomnosti ve vesmíru jsme ještě nedávno neměli vůbec tušení. Když polovina dua DVA Jan Kratochvíl v rozhovorech vypráví, že si od dětství kreslí podrobné mapy světa nazvaného Nirská unie a rozplétání jeho zákonitostí věnuje dlouhé hodiny, najednou všechno secvakne.
DVA vymýšlením fikčních světů neutíkají od reality, tahle původně eskapistická strategie je pro ně spíš nástrojem pro její upravování.
Ačkoliv tedy v bookletu třetí studiové desky skupiny DVA Nipomo defilují roboti a ztracená marťanská města a zvukové stopy jsou naplněné terénními nahrávkami z různých koutů světa, při poslechu desky jakoby se člověk paradoxně vracel do velmi známých míst. Příběhy, které jsou už tradičně vyprávěné neexistujícími jazyky, jsou srozumitelnější než kdy jindy a atmosféra celého alba je tentokrát velmi pevně sevřená a podřízená svému cíli – má posluchači pomoci přežít zimu, a je proto euforičtější než na předchozích deskách.
Všechno dohromady to ale funguje především proto, že se DVA záměrně vracejí ke strategiím, které jsme kdysi používali všichni. V jejich způsobu tvorby hraje hlavní roli přiznaná infantilita, která jde ale ruku v ruce s originalitou a schopností vystoupit ze zavedených postupů a s naprostou samozřejmostí si vymýšlet postupy vlastní. DVA se nenechávají omezovat tím, co se teď zrovna pokládá za relevantní – s dětskou bezelstností dělají cokoliv. Rytmus jim může vytvářet pingpongový míček a freejazzové saxofonové sólo může v jedné skladbě plnit stejnou úlohu, kterou v jiné písni přebírá animální zpěv Báry Kratochvílové. Melodie se může vynořit odkudkoliv a v kterýkoliv moment může zapadnout do vrstev zdánlivě disonantních zvuků.
Přečtěte si i recenzi Jana Macháčka: „Originalita a svébytný hudební projev jdou ruku v ruce s hrozbou vykrádání sebe sama. Zdá se však, že On a Ona, jak si DVA také říkají, ještě hlavu na vlastní špalek nepokládají a všem hnidopichům ukazují dlouhý nos a vyplazený jazyk. Krize identity tedy není na pořadu dne a dá se s čistým svědomím říct, že královéhradecké duo nahrálo své nejsilnější studiové album.“
Nipomo je triumfální vítězství radosti, která je pro DVA synonymem kreativity. Je to něco víc než deska – je to návod, jak nahlížet na svět tak, aby se s každou změnou úhlu pohledu změnila všechna jeho zdánlivě stálá pravidla.
Hodnocení: 90 % DVA – Nipomo (Label HomeTable, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
