Deska týdne: Lucidní techno písničkářství Kelly Lee Owens vás chytne a nepustí

4. duben 2017

Deska týdne

Nikdy neříkej nikdy? Zrovna taková Kelly Lee Owens by mohla vyprávět. Minulý týden vydala osmadvacetiletá velšská zpěvačka a producentka svůj očekávaný eponymní debut, který je zvukovým manifestem toho, že hranice mezi technem a písničkářstvím má neostré kontury. Přitom ještě před pár lety pro ni bylo techno spíše pejorativem.

Když čerstvě plnoletá Kelly Lee Owens opouštěla před deseti lety hornaté pláně severního Walesu, nic nenasvědčovalo tomu, že by se z ní měla někdy stát respektovaná zpěvačka a producentka. Po přesunu do industriálního Manchesteru začala pracovat jako zdravotní sestra na oddělení onkologie. Ačkoli podobnou práci vykonávala už v rodném Walesu, pobyt v deštivé metropoli byl lekcí, která změnila její přístup k životu i hudbě. ‚‚Být blízko smrti bylo inspirující. Potkala jsem skvělé lidi plné síly, kteří mě naučili žít a odfiltrovat nesmysly, nad kterými často zbytečně přemýšlím. Zároveň jsem si uvědomila, jak terapeutické účinky může vlastně hudba mít, což na mě mělo trvalý dopad,“ rozhovořila se o své zkušenosti pro magazín Loud and Quiet.

Důležitým milníkem v jejím životě byla též práce v londýnských vinylových shopech Rough Trade a Pure Groove. Owens, která vyrůstala na kytarovkách, se tu dostala k technu, jež pro ni do té doby bylo žánrem nehodným respektu. ‚‚Kdyby k nám do obchodu přišla Björk a ptala se po sekci s techno vinyly, nechápala bych, proč sakra takový člověk poslouchá tak strašnou muziku,“ směje se Owens.

Úzký kontakt s hudebníky a návštěvy londýnských klubů ale změnily její pohled na věc. Když viděla, jak vznikají tracky kamarádů Dana Averyho a Jamese Greenwooda z projektu Ghost Culture, pochopila, že i zdánlivě strojová hudba vychází z něčeho hluboce fyzického a že i ona může být plná emocí.

Na eponymním debutovém LP, které vyšlo stejně jako její loňské EP Oleic u norského labelu Smalltown Supersound, servíruje Kelly Lee Owens osobitý mix taneční hudby a postpísničkářství. Takřka polovina desky je složena z písní, které Owens vydala už dřív, ať už se jedná o skladbu CBM z loňského EP Oleic, bublavý duet Anxi. s hostující Jenny Hval, nebo singly Lucid a Arthur. Právě poslední jmenovaný track se stal Owensinou vstupenkou do světa módy, byl totiž vybrán na přehlídku prestižní značky Alexander McQueen.

Její fascinace deep technem a bubláním acidových syntezátorů připomíná zvukové tripování analogového kutila Recondita nebo klasickou hudbou ovlivněného improvizátora Davida Augusta, v melodičtějších polohách zase něžný vokál evokuje starší nahrávky Grimes. Owens je pozoruhodnou zpěvačkou, více než ve vykreslování lidských příběhů a budování překvapivých point ale tkví její síla v schopnosti pohltit posluchače silnou atmosférou hypnotických nahrávek.

Kariéra Kelly Lee Owens teprve začíná, její slibný debut ale zřetelně formuluje, že se máme na co těšit. Osmadvacetiletá zpěvačka a producentka o sobě sice tvrdí, že neumí být trpělivá, její hudba ale dokazuje pravý opak. Během velmi krátké doby s nepřeslechnutelným sebevědomím vypilovala osobitý nokturální sound, který se inspiruje v technu či dream popu. Stačí jediný lucidní trip s cestovkou Kelly Lee Owens, abyste věděli, do jaké zvukové krajiny se budete chtít vracet.