Deska týdne: Oneohtrix Point Never
Americký experimentátor a sběratel předpotopních klávesových nástrojů Daniel Lopatin alias Oneohtrix Point Never už několik let platí za jednu z nejpozoruhodnějších osobností elektronické hudby. Jeho loňský opus Returnal zaslouženě dobyl mnohé relevantní žebříčky o nejlepší desku roku, a není proto velkým překvapením, že Lopatinovo zbrusu nové album Replica se stává Deskou týdne na Radiu Wave.
Milovník progresivního rocku, fanda osmibitových počítačových her, kultury audio i VHS kazet a s tím související estetiky, to je brooklynský rezident Daniel Lopatin. První nahrávky začal šířit v roce 2003 jako Oneohtrix Point Never a distribuoval je na podomácku dělaných kazetách a vypalovaných CDčkách mezi svými kamarády. Brzy se spřátelil s partou podobně uvažujících hudebníků. Všem učaroval teplý syntezátorový zvuk novovlnných kapel, který ale sami ve své tvorbě berou pouze jako výchozí materii a vstupní prostor pro nekonečné experimentování. Už první deska Betrayed In The Octagon postavila do hlavní role milovaný nástroj jeho otce, starobylý synťák Juno 60 – a i dnes ho Daniel považuje, stejně jako B.B. King svou Lucille, za nedílnou součást své hudební osobnosti.
Profil analogového solitéra připravil Pavel Zelinka.
„Na desce Replica Lopatin rozvíjí své schopnosti elektronického kolážisty, zamilovaného do archaických samplů a bzuků starožitných analogových nástrojů. A ani tentokrát nechybí hypnagogický koncept: víra v osvobodivou moc nostalgie a magickou sílu vzpomínek. Lopatinovu tvorbu je dobré vnímat v souvislostech aktuálních trendů v experimentální hudbě, mezi nimiž představuje vliv paměti na současný kulturní kontext jedno z podstatných témat - ostatně, autor si tentokrát vybíral samply především z osmdesátkových reklam. Přesto mám poprvé u Lopatina dojem, že tu jeho hudba začíná být místy až příliš neškodná, v některých pasážích možná zbytečně přitakávající komfortnímu chilloutovému soundu. Naštěstí v drtivé většině případů má Oneohtrix Point Never – model 2011 – k obyčejné zvukové tapetě daleko: na to jsou jeho melancholické kompozice přeci jen příliš důmyslné a sympaticky nepředvídatelné,“ říká redaktor Aleš Stuchlý. Poslechněte si celou recenzi!
Druhý recenzent, redaktor Jiří Špičák, souhlasí: „Lopatin se svojí novinkou vstupuje na hudební kolbiště v jiné roli, než na jakou je zvyklý – je na něj nahlíženo jako na jednu z nejzásadnějších postav scény, už nemůže na posluchače útočit ze zákrytu. S novou situací se ale vypořádal s grácií – neopustil svůj zavedený zvuk poskládaný do lucidní mozaiky ze syntezátorů, samplů neidentifikovatelných zvuků a drobných disharmonických vrypů, přesto je jiný. Hudba na albu Replica je nadmíru imaginativní, stimuluje posluchače a zavádí jej do míst, které jsou kombinací vysněných krajin a zastřených vzpomínek na hudbu dávnou slyšenou. Poslech desky evokuje cestu. Nikdo však posluchači nenařizuje, kde začít, kterým směrem jít a na kterém místě nakonec skončit.“ Poslechněte si celou recenzi!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
