Ani politický aktivismus M.I.A. nedokáže na její páté desce zastínit nudu

M.I.A. si celkem užívá pozici globální hvězdy, i když už se takřka zapomnělo na její aféru během přestávky Super Bowlu. Zpěvačka tvrdí, že jí trvalo přes deset let dostat se na vrchol, aby její slova bral někdo vážně a mohla mluvit za utlačované, kteří tu výsadu nemají. Ta samá zpěvačka prohlašuje, že název alba AIM je jejím pseudonymem pozpátku a zároveň odkazem k ženskému principu v duchu hinduistické mytologie. Jedním dechem ale dodává, že si název aktuální desky prostě jen vygooglila.

Tímto prvoplánovým trollingem, který má M.I.A. bůhví proč zapotřebí, začíná jeden z řady paradoxů nové nahrávky. Když před rokem vypustila videoklip k singlu Borders, byla to stará dobrá Mathangi – s citem pro chytlavé skladby, ostrým jazykem a naléhavým poselstvím. V období sílících antiimigrantských nálad vyrazila do boje za základní právo na život a důstojnost. Perfektně načasovaná skladba v tandemu s protestsongem Crisis od zpěvačky Anohni se stala jednou z nejsilnějších k solidaritě vyzývajících nahrávek posledních let.

Společně se singlem M.I.A. ohlásila i vydání audiovizuální desky Matahdatah, z velikášských plánů ale nakonec sešlo. Zpěvačka, unavená vlastním politickým aktivismem, v rozhovorech slibovala, že natočí osobní desku, která bude víc o ní samotné. Místo toho ze sebe v textech útržkovitě sype bezzubé sarkasmy na všechny strany a strefuje se do všech kolem, od korporátů až po vlastní fanoušky. To, co dříve na M.I.A. bývalo přitažlivě provokativní, začíná být tak nějak nudné a protivné.

Přečtěte si i recenzi Dominika Čecha: „M.I.A. chce na AIM znovu promlouvat o palčivých problémech naší doby, ale selhává, a to dost podstatně. Po poslechnutí desky v posluchači nezůstane nic moc než ozvěna lehkých, až primitivních rýmů o uprchlících, o konzumním světě, o hranicích… O všem, o čem už M.I.A. dříve mluvila lépe a ostřeji.“

Zajímavým hudebním tahem je dvojsečné remixové duo Bird Song. Jeden měl být určen „na cesty autem“, druhý pro parket. Jejich podobnost ale ukazuje, která z verzí působí jako chudý příbuzný: tanečnější Diplo (mimochodem ex-přítel M.I.A) zkrátka citelně přejel Blaqstarra. Přesto byl právě jeho remix z nahrávky vynechán a dostal se až na deluxe edici. Otázkou ale zůstává, proč by někdo vůbec toužil po verzi „do auta“.

Poslouchat pátou desku M.I.A. je, jako být na party a uvědomit si, že DJ už hodinu neví, která bije, a vy tančíte jen ze setrvačnosti. Stejně jako na minulých albech i na AIM míchá zpěvačka kondenzované popové hity se syrovějšími tracky a tanečními bangery. Zázračná formule, která dříve držela vše pohromadě, ale přestala fungovat. Už není rok 2005 a desky Arular nebo Kala už pomalu dospívají do puberty. Venku svítá, kocovina se pomalu hlásí o slovo. Party končí, je čas jít domů.

Hodnocení: 55 %
M.I.A. – AIM (Interscope, 2016)