Deska týdne: Andy Stott tvoří krásný kontrapunkt brutálního a křehkého

Andy Stott patří mezi poměrně malou skupinu elitních tvůrců, kteří se s každou novou deskou razantně posouvají dál po vlastní tvůrčí dráze, bez ohledu na aktuální trendy a parkety hýbající zvuk. Svou vizi umrlčí hudby, označované jako „Dead Disco“, před sebou jedna z čelných postav labelu Modern Love (Andy Stott nikdy nepublikoval jinde) valí již od roku 2005. Ve svých začátcích měla Andyho hudba poměrně blízko k minimal technu, do kterého začaly pomalu prosakovat dubové prvky. Kolize dubu a techna měla ve Stottově případě brzy za následek vznik unikátního zvuku – maximálně zastřeného továrního dusotu, který s nesmlouvavou monotónností továrního bucharu ukrajoval minuty jako vteřiny, a byl tak jakýmsi sisyfovsky lopotivým ekvivalentem klasicky gradující taneční hudby.

Pak se však v hudbě Andyho Stotta objevil živý prvek – hlas. Na album Luxury Problems přizval svou učitelku klavíru Alison Skidmore, jejíž takřka operní přednes vytvořil k jeho industriálnímu infernu nečekaný, ale o to vítanější kontrapunkt. Křehkost ženského hlasu v kombinaci se Stottovým techno očistcem vytyčila nový směr jeho zvuku – a také entrée k nejnovější desce.

Andy Stott – Faith In Strangers |foto: Modern Love

Faith In Strangers v nastalé trajektorii pokračuje a přece ji opět otáčí jinam. Změnou tentokrát prochází především rytmus – na nové desce se zcela zřetelně ukazuje částečný žánrový přerod, kterým prošel nedávno resuscitovaný Stottův boční projekt Millie & Andrea společně s polovinou Demdike Stare Milesem Whittakerem. Podobně jako zde i na své nejnovější sólové desce Stott povětšinou upouští od rovného technotaktu k synkopovaným vzorcům nově resuscitovaného jungleu a pomalého hip hopu.

I přes nově aplikované žánrové oběživo trapového zvuku však Faith In Strangers nezní poplatně jakémukoliv současnému masovému trendu – ve Stottově podání a v kombinaci s tentokrát ještě výraznějším vokálem Alison Skidmore zní pečlivě dávkované kaskády hajtek a série extrémně přehlučených kopáků vznešeně a majestátně, nikdy ne podbízivě a samoúčelně.

Místy až bolestivě syrový zvuk (schválně se vzpírající jakékoliv ekvalizaci) pak i přes první pochyby perfektně zapadá do svého protipólu v podobě jemně ambientních melodií v podkresu – nevzniká tu kakofonie, ale zvláštní souhra, kterou bych se místy nebál nazvat symfonií. Andy Stott je hudební demiurg, jehož nejnovějším záměrem je kloubit brutální s něžným – výsledek jeho nejnovější rovnice Faith In Strangers však bez debat zůstává krásný.

Hodnocení: 90 %
Andy Stott – Faith In Strangers (Modern Love, 2014)