Deska týdne: Anna von Hausswolff pekelné varhany zkrotila
Švédská zpěvačka a skladatelka Anna von Hausswolff se dostala do širšího povědomí už před pěti lety deskou Singing from the Grave, na které skloubila sofistikované kompozice s ozvuky současného popu nebo klasické hudby. Její aktuální deska The Miraculous je ještě o něco ambicióznější nahrávkou.
Koncept desky The Miraculous, která má v diskografii Anny von Hausswolff pořadové číslo tři, podporuje tezi o přemýšlivé a trochu eskapistické skandinávské umělkyni. Nahrávka má totiž zhudebňovat atmosféru tajného místa z jejího dětství, na kterém se rozpouští hranice mezi realitou a fikcí a které je řízeno a naplňováno pouhou silou fantazie. Pokud k tomuhle východisku přičteme fakt, že Anna von Hausswolff předskakovala Lykke Li a jejím ikonickým nástrojem je klavír, mohli bychom propadnout pocitu, že před sebou máme další zamyšlenou a veskrze romantickou písničkářku. O to překvapivější je pak finální vyznění desky.
Bezmála padesátiminutové ambiciózní album, na kterém hned tři skladby atakují stopáž deseti minut, je totiž z velké části vystavěné na apokalyptickém zvuku kolosálních varhan ze švédského města Piteå, které jsou navíc z určité části ponořené do vody. Bublající a skřípající varhany tak tvoří téměř boschovskou atmosféru, ve které se, stejně jako na obrazech holandského malíře, snoubí pekelná fatalita s břitkým a zneklidňujícím smyslem pro humor.
První polovina desky je v tomhle ohledu téměř dokonalá – Anna von Hausswolff prý poslední tři roky pravidelně docházela na lekce zpěvu a díky nim dokáže svůj hlas ohýbat do dříve neslyšených podob. Když se k ní navíc ve skladbě Come Wander With Me / Deliverance přidají zemité vrstvy kytarových riffů, má najednou švédská solitérka velmi blízko k intenzivnímu zvuku celého ansámblu Swans. Nebojí se ale ani melancholických miniatur – ve skladbě Pomperipossa dokáže na ploše dvou minut vykouzlit podobně silné momentum, na které jiní potřebují celé album.
Přečtěte si taky recenzi Jana Macháčka: „Jako dítě si Hausswolff oblíbila navštěvovat nedaleké tajemné místo opředené mnoha příběhy, kam si chodila cvičit fantazii. Podobnou analogii jde vztáhnout i na album The Miraculous. Čím dál je totiž její fantazie od reálného světa, tím zajímavější skladby vytváří. Její síla totiž ani tolik nespočívá v písničkářském umění psát chytré melodie a texty, jako spíš ve schopnosti budovat temné a bohaté zvukové textury. S jistou nadsázkou lze říct, že nejlepší je Hausswolff na novém albu v těch chvílích, kdy se sama nesvazuje přáním napsat epickou folkovou píseň, evokující většinou PJ Harvey nebo Annu Calvi – zkrátka tehdy, když se nebojí ‚zašpinit si ruce‘.“
Deska nepatrně ztrácí dech v druhé polovině, desetiminutová titulní skladba spíš odkazuje na minimalistické droneové kompozice, které má Anna von Hausswolff v plánu vydávat na vlastním labelu Pomperipossa. Hned vzápětí naštěstí Hausswolff předvede důmyslnou dramaturgii pomocí závěrečné skladby Stranger, která nevinnou akustickou kytarou připomene psychedelický folk, jak ho známe třeba od Vashti Bunyan nebo kapely Espers. Na albu je trochu slyšet, že vzniklo během pouhých pěti dnů, což je na takhle náročné nástrojové obsazení trochu málo. V diskografii Anny von Hausswolff je ale výrazným krokem dopředu a posluchače myšlenkově provokuje: je totiž docela dobře možné, že význam desky se naplní až při živém provedení. Podobná hudba rozhodně patří na pódia.
Hodnocení: 80 %Anna von Hausswolff – The Miraculous (City Slang, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
