Deska týdne: Aphex Twin už hraje jenom ve vlastní lize
Aphex Twin je ve své podstatě smutná postava, která ilustruje, jak málo se současní posluchači elektronické hudby liší od kdysi vysmívaných rockových fanoušků s jejich zbožšťováním hudebníků. Sám Richard D. James s kultem vlastní osobnosti bojuje, co to jde, v aktuálním rozhovoru pro magazín Pitchfork třeba prozradil, že chce na svých vystoupeních používat soustavu zrcadel tak, aby mohlo publikum svými smartphony natáčet jenom samo sebe. Je to ale marný boj – pionýr elektroniky, která místo těla napájí mozek, je už dávno veřejným majetkem a má po celém světě roztroušené tisíce podprůměrných epigonů, kteří většinu svého života věnují snaze napodobit jeho zvuk a opakovat jeho kroky.
Jeden rozdíl mezi světem elektroniky a mezi rockem tady ale je – zatímco rockoví fanoušci po svých hvězdách vyžadují naplňování stále stejných šablon a obehrávání desítky let starých hitů, posluchači kdysi experimentální elektroniky jsou posedlí modernismem a chtějí, aby byl jejich idol pořád stejně průkopnický jako na prvních deskách. To Aphex Twin rozhodně není – jeho aktuální album Syro otevřeně navazuje na kompilace Selected Ambient Works, kterými legendární producent položil na přelomu 80. a 90. let základy IDM.
Klíč k uchopení celé desky, která může znít na první poslech trochu archaicky, je v použitém vybavení. Nejde teď jenom o MIDI roboty, ty ostatně podle členů Autechre dávno používá každý – jde o to, jakou důležitost Aphex svým nástrojům přikládá. Jejich seznam vložil do bookletu desky a v rozhovorech nemluví o jakémkoliv konceptu nebo myšlence. Novinářům často jenom předvádí svoje nové syntezátory a drum machines. Vyplývá z toho jediné – Aphex nosil album Syro v hlavě od 90. let a teprve v okamžiku, kdy si vybudoval několik vlastních studií, byl schopný jej složit. Syro je pevnou pupeční šňůrou ukotvené v minulosti, to, jak skutečně zní, je ale naprosto současné.
Jedenáct z dvanácti skladeb představuje naprosto ultimátní sluchátkový poslech, ve kterém se jako klubko hadů splétají neustále se měnící vrstvy acidhouseových ozvuků, raveových motivů, zpomalených amen breaků a nebesky vytvarovaných syntezátorových ploch – jenom výjimečně se přitom stane, že by dva po sobě následující takty zněly stejně, v každém okamžiku se někde uvnitř tracku nějaký zvuk rodí a jiný zase zaniká. Přestože je album doslova přecpané melodickými linkami a rotujícími beaty, nikdy nepůsobí tísnivě nebo klaustrofobicky. A to umí jenom Aphex.
Když Warp před vydáním desky zveřejnil nesmyslné názvy skladeb, mělo to posluchače varovat – tohle bude podobná sbíječková nálož jako podvratná rozškubaná elektronika, která se místy ozývala na předchozí desce Drukqs. Nic takového se ale nekoná. Není sice nutné spojovat Aphexův klidný rodinný život a výchovu jeho dětí s náladou na nahrávce, album, jehož jméno vymyslel jeho pětiletý syn a které končí krystalicky čistou klavírní miniaturou věnovanou jeho ženě, ale ani jinak znít nemohlo. Syro je deska vyzrálého hudebníka, který už několikrát otočil svět vzhůru nohama a teď už jenom do dokonalosti piluje vlastní projev. Nutno přiznat, že s aktuálním albem se mu to málem povedlo. Syro si člověk při letmém poslechu může splést s některou z předchozích Aphexových desek, rozhodně ale není možné album zaměnit za nahrávku kohokoliv jiného.
Hodnocení: 90 %
Aphex Twin – Syro (Warp, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
