Deska týdne: Autre Ne Veut je megalomanský i intimní zároveň. To nikdo jiný neumí

7. říjen 2015

Pokud přijmeme trochu nadsazenou tezi, že je alternativní R&B svébytná žánrová odnož, a ne jenom výmysl hudebních novinářů, bude rok 2015 vypadat jako velmi důležitá křižovatka v příběhu. The Weeknd, který na přelomu desetiletí zmíněný subžánr definoval trojicí mixtapů, už totiž letos definitivně vystoupil z undergroundu, válcuje singlové i albové hitparády a pomocí desky Beauty Behind The Madness dokázal, že přestup od inovativního zvuku ke komerčně úspěšným nahrávkám může proběhnout více než se ctí.

S úspěchem The Weeknd se samozřejmě vezou i ostatní producenti a zpěváci, kteří na přelomu desetiletí vrátili R&B důstojnost a dovedli kdysi opovrhovaný žánr předložit hudebním nerdům tak, že jej nemohli odmítnout. Ani bývalý spolubydlící Daniela Lopatina Arthur Ashin, který uchvátil fanoušky kratšími releasy na experimentálních labelech Olde English Spelling Bee nebo Hippos In Tanks a který zboural výroční žebříčky minulou deskou Anxiety, se nevyhnul přestupu – aktuální nahrávku Age of Transparency, která má tvořit druhý díl zamýšlené trilogie, totiž vydává s pomocí labelu Downtown, který patří Sony.

Navzdory všem pravidlům populární hudby ale Autre Ne Veut nerezignoval na umělecké ambice a desku Age of Transparency opatřil poměrně složitým konceptem, který vyústil v jeho dosud nejbombastičtější a zároveň nejméně přístupnou nahrávku. Striktně elektronickou produkci, kterou se na minulých deskách hlásil právě k odkazu Daniela Lopatina a jeho labelu Software, tentokrát vyměnil za jazzovou kapelu a pěvecký sbor. Muzikanty ale poměrně kreativně použil jenom jako výchozí materiál a teprve z nahraných stop poté solitérsky stříhal a míchal výsledný sound. Zní to možná zbytečně složitě, výsledek má ale daleko ke konceptuální póze nebo snobské nafoukanosti – vše pořád slouží především jako podklad ke zpěvu, který je tentokrát intenzivnější než kdy předtím.

03485776.jpeg

Autre Ne Veut se prakticky celou stopáž pohybuje na hraně teatrálnosti a vokálního sebemrskačství, kdo ale přijme fakt, že má R&B obecně trochu posunuté emoční hranice, bude nakonec odměněn dokonalou katarzí. Proti kýči nebo doslovnosti se totiž Autre Ne Veut brání právě originální produkcí, která téměř beze zbytku naplňuje trochu abstraktní pojem experimentální pop – jazzové samply se často objevují naprosto nečekaně a teprve s dalšími poslechy si člověk uvědomí, jak přesně do sebe všechno zapadá.

Přečtěte si taky recenzi Karla Veselého: „I svým názvem odkazuje Age of Transparency na průzračnost emočních pochodů, které se staly důležitou součástí zážitku s Autre Ne Veut. Popovější design desky někdy svádí k tomu, že se emoce občas překlopí v divadelní křeč (Switch Hitler, Over Now), Ashin ale celkově dokázal z pastí protikladů vybruslit ve velkém stylu. Když jsme u těch protikladů, tak Age of Transparency je popová deska pro hudební labužníky a milovníky experimentů a moc lepších takových už letos nevyjde.“

To samé se dá říct i o využití pěveckého sboru, který by každou jinou desku srazil do pasti prázdné ornamentálnosti. Tady je přísně funkční – jedním důkazem za všechny je třeba velkolepé finále ve skladbě Get Out, která je v jednom okamžiku až neuchopitelně obrovská a zároveň v každé vteřině intimní. A to je nakonec ta největší pochvala, která platí pro celou desku.

Hodnocení: 80 %Autre Ne Veut – Age of Transparency (Downtown Records, 2015)

autor: Jiří Špičák
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.