Deska týdne: Bon Iver na albu 22, A Milion vylepšuje písničkářský software

13. říjen 2016

Možná že písničkářství, jak ho známe, patří do muzea dvacátého století, zamyslíte se alespoň na chvíli při poslechu nové desky Bon Iver. Tuto tradiční hudební formu si spojíme s hřejivým dřevním zvukem a útěkem do přírody, s něčím přirozeně lidským. Ne s počítačem a pro někoho chladným softwarem. Jenže se píše rok 2016 a alespoň my v tzv. prvním světě – lidé žijící uprostřed betonových labyrintů – máme blíž ke kyberprostoru, tedy digitální fauně a flóře, než k opravdové přírodě. Americký hudebník Justin Vernon, známý pod hlavičkou projektu Bon Iver, tyto dva světy na svém třetím album 22, A Milion přemostil a ukázal updateovanou verzi písničkářství, které počítá s tím, že i stroje mají city a mluví jazykem hashtagů, jedniček i nul.

Začátek příběhu Justina Vernona je vlastně jedno velké klišé. Vousatý dvacátník ve flanelové košili a se zlomeným srdcem se odjel léčit do divočiny – na otcovu chatu ve wisconsinských lesích. Aby lépe přijal samotu, napsal několik písniček s kytarou. Později je nahrál s dalšími hudebníky jako Bon Iver a vydal pod názvem For Emma, Forever Ago. Zlom ale přišel, když si ho na sklonku desetiletí přizval k natáčení desky My Beautiful Dark Twisted Fantasy rapový vizionář Kanye West. Rok nato vyšla deska Bon Iver, Bon Iver, které se prodalo jenom ve Spojených státech víc než půl milionu kopií a Vernonovi přihrála dvě sošky Grammy. Vernon ale potřeboval dalších 5 let, než mohl vydat své třetí album. „Bral jsem to jako požehnání i kletbu zároveň, fakt, že jsem mohl od té doby udělat cokoliv,“ svěřil se v rozhovoru pro deník New York Times. Přehnaná pozornost nedělala introvertnímu hudebníkovi dobře a další spolupráce s Westem mu dodaly nadhled a odstup vůči vlastní tvorbě.

Jedna neustále omílaná historka říká, že když Bob Dylan v roce 1965 na folkovém festivalu v americkém Newportu začal hrát skladbu Maggie’s Farm poprvé na elektrickou kytaru, chtěl o generaci starší písničkář Pete Seeger přeseknout kabel sekyrou. Nebyl jistě jediný. Je jedno, že Seeger později vysvětlil, že mu vadil spíš zvuk přímo na místě než na tu dobu velký skok od akustické k elektrické kytaře. Nějak tak se mohli cítit někteří fanoušci písničkáře Sufjana Stevense, když v roce 2010 vydal album The Age of Adz, kde si hlas upravoval vokodérem a pracoval s elektronickými efekty. Stevens, který do té doby měl blíže k Seegerově romantické představě písničkáře, pak raději své další album natočil jenom s akustickou kytarou. Podobný skok představuje album 22, A Milion od Bon Iver.

Ve středu nahrávky už není kytara, ale Vernonův místy robotický hlas upravený vokodérem, který používá jako nástroj. Doprovází ho syntezátory, samplery, saxofon nebo klavír. Struktura písniček není lineární, proto je poslech mnohem dobrodružnější. Patří se rovnou říct, že deska je nejsilnější z celého jeho tvorby a je nejlepším důkazem Vernonova perfekcionismu i jeho nechutě opakovat se. Je plná detailů i odkazu, které sice ne každý přečte, ale přispívají k tomu, aby celek držel pohromadě. Místy se tu mísí analogové zvuky s těmi syntetickými. To, když se potká kytarová linka s nelidsky vysoko položeným hlasem ve skladbě 29 #Strafford APTS, kterou do finalní podoby na desce přehrál z magnetofonové pásky a ve které je proto slyšet praskání.

Aby byla deska ještě divnější a tajemnější, Vernon si tu vymýšlí vlastní slova a každou z písní pojmenoval kryptickým názvem – právě tady se projevila nejvíc hudebníkova posedlost čísly, kterou si snad naposledy pamatujeme u brooklynských rapperů z Wu-Tang Clanu. Vernon tu odkazuje na Kristova léta nebo ďáblovo trojčíslí, mezi tím zpívá o víře a pochybách o sobě samém.

03721547.jpeg

Vernon jde po stejné cestě, kterou ukázal hudebník Noah Benjamin Lennox jako Panda Bear v roce 2007 s deskou Person Pitch. Tu označil vlivný hudební publicista Simon Reynolds za desku desetiletí. Panda Bear na nahrávce naznačuje, jak by mohl písničkářský futurismus znít – Bon Iver jeho vizi dotahuje. Justin Vernon si prý před necelými deseti lety uvědomil, že když bude zpívat výš, než je jeho obvyklý hlasový rejstřík, bude pro něj jednodušší vypovídat o bolestivých vzpomínkách. Vokodér mu na novince umožňuje jít ještě výš. „Jako by chtěl vymazat dojem lidské autenticity, která z něj udělala ikonu,“ píše Hua Hsu pro magazín New Yorker. Co když ale Vernon jenom chce, aby software jeho hlasu dovolil zpívat ještě o hlubších citech v době, kdy se mezilidské vztahy přesunuly na síť?

Hodnocení: 85 %
Bon Iver – 22, A Milion (Jagjaguwar, 2016)


autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.