Deska týdne: Cesta po 32 úrovních vesmíru Clams Casina

Mikrožánr cloud rap se vynořil z hlubin internetu víceméně ve stejné době jako witch house, jehož zvuk do jisté míry definoval začátek první dekády dvacátého prvního století. Introspektivní kodeinové ozvěny bicích automatů Roland TR-808 podpořené okultistickými syntezátorovými plochami witch houseu sice na pár měsíců ovládly webový prostor, poměrně rychle ale zase zmizely v obskuritě. Zasněný cloud rap, vyrůstající z podobných ideových východisek, ovlivnil tvář elektronické hudby o poznání zásadnějším způsobem. Mix masivního samplingu bezeslovných hlasových smyček, jižanským trapem ovlivněné rytmiky a často surreálního proudu absurdních textů promlouvá do zvuku hip hopu dodnes. Žánr, který dal světu termín swag, dotváří zástup autorů, maverikem Lil B počínaje, internetovým hrdinou Yung Leanem konče. Nic z toho by ale nemohlo existovat bez krále éterických beatů Mikea Volpea aka Clams Casina.

Tři roky, které Clamse dělí od jeho posledního mixtapu, sloužily podle slov samotného autora k práci na první plnohodnotné nahrávce, celý rok Volpe věnoval samotnému sběru samplů. 32 Levels ale, i přes zřejmé umělecké ambice, působí spíš tak trochu jako mixtape než jako koherentní album. I přesto, že jde primárně o digitální release určený pro streamingové služby a prodej na CD, je na desce zřetelné rozdělení na A a B stranu, formát, který dává smysl spíš na fyzických analogových nosičích. Stranu A naplňují v drtivé většině kolaborace s Volpeovým dvorním rapperem Lilem B, se kterým při práci na 32 Levels spolupracovali poprvé tváří v tvář.

Album je odstartováno typickým lilbovským zvoláním „yesss“ v tracku Level 1, ve kterém rapper vzápětí oznámí, že začíná cesta dvaatřiceti úrovněmi mysli. První části tohoto introspektivního tripu dominují masivní basy, trapové hihaty, typicky cloudrapové samply a víc než obstojné vokální ekvilibristiky, ať už výše zmiňovaného Based Goda, A$APA Rockyho, nebo Vince Staplese. Závěrečný track první poloviny, eponymní 32 Levels uzavírá tu přímočařejší část náhledu do vesmíru Mikea Volpea. Titulní píseň, na které tak trochu symbolicky spolupracoval Joe Newman z Alt-J, je totiž poslední moment nahrávky, kdy slyšíme Clams Casina v jeho standardní hiphopové poloze. Strana B totiž odhaluje skrytější tvář newjerseyského producenta a jeho cit pro R&B a taneční pop.

I přes výrazně rádiovější zvuk druhé půlky ale Clams Casino zůstává věrný svému rukopisu a paradoxně právě zde se v plné kráse odhaluje jeho producentská genialita. Energická Back to You umně spojuje melancholický zpěv s rytmickými ozvuky indonéských gamelanů v amalgám tanečního hitu a i přes silnou producentskou vizi v ní Volpe nikdy nevystupuje do popředí. Neočekávaná spolupráce se zpěvákem Future Islands Samuelem T. Herringem v předposledním tracku pak zachycuje Volpea v dosud nepoznané poloze. Takřka postpunkový Herringův baryton skvěle doplňuje zvonivé osmdesátkové piano a éterické syntezátory – jestli tohle není jedna z nejlepších kolaborací roku, tak jde minimálně o jednu z nejpřekvapivějších. 32 Levels uzavírají opulentní beatové hody v tracku Blast, po kterém si fanoušci mohou vychutnat celé album v instrumentálních verzích, které – jak už je u Clams Casina dobrým zvykem – fungují i bez vokálních partů.

32 Levels je logickým pokračováním portfolia Clams Casina. Jakkoliv je deska místy trochu neučesaná a k ideálu dokonalého uzavřeného díla má celkem daleko, rozhodně se jedná o kolekci, která se může bez problému zařadit za tři Volpeovy kultovní instrumentální mixtapy. Je sice možné, že Clamsovy hardcore fanboys trochu rozladí mainstreamově laděná druhá půlka alba, vystoupení z vlastního stínu a škatulky cloud rapu je to, co v příštích letech může z Clams Casina udělat vyhledávané producentské jméno mimo ranky zasněného hip hopu.

Hodnocení: 75 %
Clams Casino – 32 Levels (Columbia, 2016)