Deska týdne: Dánští Communions se na albu Blue vyhýbají bulváru odcizení
Vypadají jako Backstreet Boys, zní jako Roxette, ale jsou spojení s přísně DIY scénou v Kodani. Pop-rockoví nostalgici Communions jsou – vedle temných rockerů Iceage nebo Lower – dalším velkým jménem vycházejícím z tohoto dánského města. Mají za sebou dvě krátká EP a silné singly, nezklame ani debutová deska Blue.
Malá tísnivá místnost je naplněná kouřem, na čtveřici teenage kluků s kytarami je místy špatně vidět. Na výročí labelu Posh Isolation v tamním komunitním prostoru Mayhem ještě Communions zněli ostřeji, víc punkově. Výrazné popové melodie se ale v hluku neztratily. Kvůli zalíbení v popu taky trochu vyčnívali v katalogu vydavatelství Posh Isolation, které provozuje Loke Rahbek ze synth-popových Lust for Youth. Zlý noise a industriální techno jako by lépe odrážely náladu města na severu, ale Communions ukázali jeho světlou stránku. Čtvrť Nørrebro už není bulvárem odcizení, ani místem činu, jak ho známe ze severských detektivek – spíš trasou pro letní procházku nebo cestu autobusem do školy, kdy ulice venku jsou ještě výkladní skříní nadějí.
Volný průchod popu dávají Communions na desce Blue, kde je těžké hledat slabá místa. Od prvního singlu So Long Sun z roku 2014 měli dost času, aby si uvědomili, kde jsou jejich slabiny a v čem jsou naopak nejsilnější. V takové formě se ukazují i na debutu s mnohem uhlazenější a čistší produkcí. Androgynní vokál Martina Renhofa, který si můžete místy klidně splést s Courtney Love a jejími Hole, má hlavní slovo, k němu líbivé riffy, neokázalá sóla a odrnkané postupy – popová udička, na kterou se chytnete raz dva, ale zároveň se nebudete cítit podvedení. Jako by se tu potkaly melodie The Smiths, zvuk madchesterské scény a to nejlepší z U2 do desky Joshua Tree a k tomu éterická nálada raných Roxette. Communions mají nejblíž k osmdesátým letům. „Hodně z hudby tohoto období má v sobě jistou vznešenost a éterickou kvalitu,“ řekl Renhof v jednom z rozhovorů. Daří se jim totéž přenést na jejich nahrávky.
Jasně, Communions se opakují. Můžete mít pocit, že jste skladbu z druhé poloviny alba Blue slyšeli už někde na začátku. Na druhou stranu tu najdeme 11 nezvykle silných písniček, což se málokteré kytarové kapele povede. Mezi nejsilnější patří určitě Passed You By s funky riffy nebo hned následující existencionální She’s a Myth s hymnickým refrénem, kde Renhof zpívá o bezčasí: „Na budoucnost nemyslím, dělám jenom všechno nezbytný pro to, abych přežil.“
Přečtěte si i recenzi Honzy Šamánka: „Communions však ze svého vystupování naprosto eliminují veškerou popovou pompéznost. Naopak působí civilně a odtažitě. Prostě si dělají svoji věc. Zaměření směrem dovnitř navíc podtrhují Rehofovy texty plné sebepochybování a osobních vyznání.“
Nedávno zesnulý britský kulturní teoretik Mark Fisher napsal, že některé z dnešních retro kytarovek by zněly víc zastarale v roce 1983 než dnes, protože tehdy byl vývoj hudby ještě dynamický – hledaly se nové postupy a neohlíželo se dozadu. Budoucnost ještě byla možná, jak píše Fisher – kultura a lidé nebyli izolovaní v časovém vakuu. Communions jsou přiznaným produktem retrománie, eskapisti cestující časem o desetiletí zpátky. Zatím jim to vychází. A na albu Blue, kde nic nepřebývá, dokázali, že nejsou jenom kapelou s několika dobrými singly.
Hodnocení: 85 %Communions – Blue (Fat Possum Records, 2017)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
