Deska týdne: Dizzcock vyslal svého bezejmenného hrdinu do ulic nočního města

Neklidné jukeové údery se daly na pochod a postupně zapustily kořeny v různých částech světa. Chicago sice zůstává hlavní pevností žánru, menší tvrze ale vznikly v Japonsku a Polsku a objevují se i pobočky na dalších místech. Českou republiku na světové mapě jukeu zastupuje Ondřej Bělíček aka Dizzcock. Ten sice v letošním rozhovoru pro Radio Wave poznamenal, že si jako lokální pionýr 160 beatů za minutu nepřipadá, stále ale platí, že tu nikdo jiný s takovou hudbou nepracuje.

Nasekané beaty hrály důležitou roli na předchozích deskách AL a Elegy of Unsung Heroes, kde se je Dizzcockovi podařilo propojit s ozvěnami atlantského trapu a post-grimeové scény. Svou syrovostí se tu promítla i špinavá elektronika projektu Lightning Glove, kterého je Dizzcock součástí. Česká varianta jukeu tak působí o poznání zachmuřeněji než originál, což podpořila i angažovaná tematická linka, která mluví o potřebě obyčejných hrdinů v nerovném světě. Vše navíc zvýraznily animace Jana Šrámka / VJ Koloucha (který s Dizzcockem úzce spolupracuje), v nichž se noříme do dezolátního prostředí města duchů Detroitu.

Deska Night Rider znovu vychází na značce Red for Colourblind a začíná podobně zlověstně. Přivítá nás tu opakující se výzva k likvidaci nepřátel, kterou poté vystřídají zvuky policejních sirén, jež se kolem nás – zdá se – nebezpečně stahují. Vypadá to, že jsme neopustili mrtvolný Detroit, kde kapitalismus implodoval a začal požírat sama sebe, a budeme ho zkoumat i nadále. Poté se ale situace začne měnit a opuštěné budovy postupně vystřídá klub a poflakování se s kamarády. Dizzcock dosahuje ve skladbách jako Chillin With My Homies nebo King Night, kde se objeví překvapivý rovný beat, maxima svého optimismu a taneční agrese.

Dizzcock – Night Rider|foto: Red for Colour Blind

Jak ale dokládá skladba Gunplay, okamžiky taneční euforie může velice brzy vystřídat krutá skutečnost světa mimo stěny nočního klubu. Opakující se hlas atlantské superstar Futurea nám připomíná, že ani tanečníci navracející se nad ránem domů nejsou imunní vůči násilí a mohou se během chvíle stát další čárkou do kolonky zbytečných obětí na životech. To samé, ale méně doslovně, říká svými křehkými výkřiky syntezátoru track Thugger.

Podívejte se taky na recenzi Karla Veselého: „Dizzcock na Night Rider destiluje sound footwork, trap a post-grime do vlastního osobitého amalgámu, který už není závislý na škatulkách. Základní rovnice z oceňované Elegy Of Unsung Heroes zůstaly, jen se dočkaly dalšího vyexponování. Jestli se po poslední desce mluvilo o tom, jestli už nenastal čas spojit Dizzcockovy beaty s rappery, Night Rider je jasnou odpovědí. V jeho světě zadumaných beatů a nočních atmosfér by pro ně nejspíš stejně nebylo žádné místo.“

Dizzcock svého bezejmenného bojovníka, který se snaží přežít v nepřátelských podmínkách a pouští se do pravděpodobně již ztraceného boje, umístil na nové desce do kulis nočního města s jeho bary a prázdnými ulicemi. Je to místo, kde kromě spřízněných duší najdeme i nepřátele, kteří se nás snaží zničit. Ambivalentní svět existující v několika málo hodinách před tím, než ráno vykouknou první paprsky slunce, se Dizzcockovi podařilo zachytit velmi přesvědčivě. Na desce sledujeme pokračování příběhu postavy, kterou může být každý z nás.

Hodnocení: 85 %
Dizzcock – Night Rider (Red for Colourblind, 2016)