Deska týdne: Ego-trip, ignorance i sebezpyt. Vic Mensa napsal svoji autobiografii
Rapová hvězda, politický aktivista, módní ikona. Všemi těmito přívlastky označil časopis GQ chicagského rappera a zpěváka Vica Mensu. Na jeho debutovém album The Autobiography se sešla výrazná producentská i rapová jména nejenom chicagské scény. Jak ale napovídá název, řeší na něm především sám sebe. Přes nesporný talent občas sklouzává k ohraným stereotypům a podbízivé líbivosti.
Vic Mensa na své cestě k debutové desce vyzkoušel ledasco. Začal jako zpěvák v kapele Kids These Days, z níž v roce 2013 odešel, aby se věnoval vlastní tvorbě. Už v září téhož roku vydal svůj první mixtape – psychedelickou a instrumentální verzi chicagského rapu, na níž hostoval i jeho spolužák Chance the Rapper. Za poslední roky posbíral několik hitů – od house-rapového ploužáku Down on My Luck až po banger U Mad s Kanyem Westem, k debutové desce se ale dostává teprve nyní. Na ní dal Mensa namísto experimentům přednost tradičním rapovým beatům ze soulových samplů a vrátil se také ke své staré doméně – vokálům.
Pod patronátem veterána chicagské scény a Kanyeho mentora No I.D. stvořil Mensa desku, na které ukazuje, že roky pokusů ho naučily mnohému. Všestrannému rapu, rockovému zpěvu, ale především schopnosti vytvořit kombinace, které na první poslech zní prvoplánově, ale po několika přehrání z nich začnou postupně vylézat skryté půvaby. Vic Mensa umí stvořit skladbu, která zní jako stadiónový hit, ale zároveň v ní mluví o psychických problémech způsobených divokým životním stylem (Rolin Like a Stoner). A na druhou stranu klidně technicky skvěle odrapuje poctu svému mrtvému kamarádovi s chytlavým refrénem (Heaven on Earth).
Deska ale přesto trpí na několik neduhů. Jedním z nich je otřepanost určitých veršů („Tony Hawk, I’m getting overboard.“). Mensa má talent napsat výstižné texty, často všeříkající, ale zároveň někdy sklouzne k doslovnosti. Dalším je již zmíněný zpěv. Rapper nemusí umět zpívat, aby byl zpěv dobrý. Horší ale je, když rapper evidentně umí zpívat, jako je to v případě Vica Mensy, a stejně jsou některé sloky čistě z technického hlediska na hranici poslouchatelnosti.
Témata na The Autobiography se většinou točí kolem Vica samotného a jeho dospívání, které bylo většinou pochmurné a tragické. Setkáváme se zde s popisy závislosti, často silných životních příběhů ztráty a odcizení. Na opačném protipólu stojí ženy, věci spojené s úklady vztahů a lásky. Namísto uvěřitelného a osobního přístupu k těmto věcem se zde ale setkáváme s tradičním postojem plným ignorace, machismu, který už v roce 2017 jednoduše neobstojí.
Je to o to smutnější proto, že Vic Mensa se svými činy jeví jako poměrně sympatický a hlavně uvědomělý autor, který se nebojí mluvit o společenských tématech. A nemusí se jednat pouze o věci spojené s jeho vlastní komunitou, jako je otázka policejní brutality. Vic Mensa například otevřeně podpořil protest proti North Dakota Access Pipeline. O ničem z toho však na albu není ani zmínka. Namísto toho deska přináší monumentální ego-trip, který se ale občas hroutí pod vlastní vahou. Na dlouho odkládané debutové desce Vic Mensa ukázal své kvality, ale zdaleka ne všechny.
Vic Mensa – The Autobiography (Roc Nation, 2017)
Hodnocení: 70 %
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
