Deska týdne: Gaikův milostný dopis lidstvu škrábe i hladí
Na spojnici mezi grime, dancehallem a hip hopem se pohybuje brixtonský performer Gaika. Jeho aktuální EPčko Spaghetto ještě navíc čerpá z tradice romantického reggae a posouvá jeho „ghettofuturismus“ do nečekaně hitových poloh.
Brixtonský producent a rapper Gaika je posledních dvanáct měsíců nezastavitelný. Vloni v listopadu vydal debutovou mixtape Machine, na kterou v dubnu navázal další nahrávkou Security. Necelý rok od svého zjevení přichází s dalším počinem – EPčkem Spaghetto, které je údajně první v chystané trilogii, jež by měla být dokončena ještě letos. Slovo „zjevení“ je v tomto kontextu docela vhodné, Gaika originálním způsobem míchá dancehall, reggae a grime do žánru, kterému sám říká ghettofuturismus a navíc to všechno propojuje se společenskými tématy a osobitou vizualitou. Málokdo dnes prostě dělá hudební futurismus s takovou důsledostí a originalitou jako Gaika.
Na Machine a Security nicméně jeho styl ještě působil v poněkud syrovém, neopracovaném stavu – skládačka jeho žánrového puzzle do sebe zapadala jen občas a výsledný dojem neměl daleko k zvukovému chaosu. Aktuální počin Spaghetto ale konečně dává smysl ve všech ohledech. Gaika tady k neučesaným beatům a surovým samplům ještě navíc míchá vlivy žánru Lovers Rock, romanticky zaměřené odnože reggae, jež slavila v Británii úspěchy v polovině sedmdesátých let. Syrovost grimeového rapu vystřídaly soulové refrény a skladby jako Glad We Found It, VSOP nebo The Deal mají hitové ambice. V posledně jmenované hostuje zpěvačka Alyusha a díky jejímu sladkému vokálu track vystupuje ze zástupu.
Gaika o desce mluví jako o „milostném dopisu lidstvu a všem jedincům, které miloval a ztratil“. Glad We Found It je zpověď o spáse skrývající se v hudbě, zatímco Little Bits s refrénem "Můžeš koupit všechno kromě lásky" skládá poctu lásce samotné. „Jsme požehnaní“ skanduje na jednom místě desky a rozhání civilizační pesimismus – jeho soundtrack ke gotické černé utopii nechce upadnout do beznaděje.
Osobité mutace jamajské hudby neodmyslitelně patří k britské hudbě – od UB40 přes Massive Attack až ke Kevinu Martinovi aka The Bug. Právě k jeho kyselinovému ragga má Gaika poměrně blízko, byť jeho „sonické zbraně“ ještě nejsou úplně dokonale vyladěné. Hlavně zvukově deska zaostává za Bugovými počiny. V mnoha ohledech je ale Gaika úspěšnější než třeba aktuální album Atrocity Exhibition jeho kolegy z Warpu Dannyho Browna, které se také snažilo zachytit paranoiu a temnotu doby, ale skončilo v bludném kruhu sebestřednosti. Gaikova „špageta“ jde – co se týče zachycení společenského kontextu hudby – podstatně hlouběji.
Hodnocení: 85%Gaika – Spaghetto (Warp Records, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
