Deska týdne: Grizzly Bear ještě pořád hledají hranici mezi rozumem a citem

Vydání nové desky brooklynské kapely Grizzly Bear doprovázely dva videoklipy ke skladbám Neighbours a Mourning Sound. V jednom se obyvatelé vesnické usedlosti mění v kusy nábytku, v druhém ženy vzývají sluneční kult. Nikdy vlastně není úplně jasné, co se v klipu děje a proč se to děje, na působivosti to ale obrazům nijak neubírá. Podobný přístup vyznávají Grizzly Bear i ve své hudbě, i na jejich pátém studiovém albu Painted Ruins se prolíná sofistikovaný indie rock a čirý surrealismus. Kdo se bude snažit rozložit desku na atomy, ztratí se v labyrintu. Někdy je ale lepší nemyslet, jen cítit.

Grizzly Bear už existují patnáct let, tehdy vznikli jako sólový projekt multiinstrumentalisty Eda Drosteho. Teprve od druhé desky Yellow House ale fungují jako regulérní kapela. Během pěti let od posledního alba Shields se členům kvarteta různě přeskládal život díky svatbám, dětem či rozvodům. Novinka Painted Ruins vznikala nejprve odděleně na ose New York – Los Angeles, teprve pak se všichni čtyři potkali a začali skládat album jako dílky puzzle.

Na výsledku je to trochu slyšet. Na rozdíl od organických kompozic na jakých bylo postavené třeba jejich vrcholné album Veckatimes, působí Painted Ruins jen jako kolekce písní, které spolu nemají mnoho společného. Samozřejmě je všechny spojuje duch atmosferického indie rocku, který do sebe nasál prvky folku, psychedelie, popu i experimentální hudby. Místo jednotné nálady však deska divoce skáče mezi přímočarými skladbami (Mourning Sound, Cut-out nebo Aquarian) a těmi rozjímavějšími (Three Rings, Glass Hillside). Barokně vrstevnatý zvuk zůstal, občas to ale vypadá jako kdyby se kapela hlavně opájela možnostmi studiových efektů.

V minulé dekádě se indie muzikanti na obou stranách Atlantiku s radostí vraceli do hájenství psychedelie – objevovat iracionálno a přírodní magii bylo v časech zuřící digitální revoluce mimořádně osvobozující. Grizzly Bear mezi kapelami se „zvířátkovými“ názvy (Animal Collective, Fleet Foxes) vynikali schopností zcela suverénně a přirozeně míchat novátorskou elektroniku a klasické rockové postupy. Na pátém albu Painted Ruins tato schopnost nezmizela, ale spontánní organičnost projevu Grizzly Bear nahradila artrocková odtažitost a chlad.

Grizzly Bear – Painted Ruins|foto: RCA Records

„Od doby, kdy jsem byl kluk, bylo to vždycky zde,“ zpívá Ed Droste v poslední skladbě Sky Took Hold a připomíná, že celá neopsychedelická vlna byla o hledání ztracené nevinnosti člověka. Jestli nás nicméně následný nevyhnutelný úpadek kapel jako Animal Collective či Of Montreal něco naučil, pak to, že čím více po naší přirozenosti pátráme, tím spíše ji nenacházíme. Snažíme se, ale uniká nám mezi prsty, protože něco prostě rozumem pojmout nejde. Grizzly Bear se na páté desce ocitli na podobné křižovatce jako zmíněné spřízněné kapely a ani jim se nevyhnul moment vyhasnutí kouzla. Painted Ruins je ale pořád působivá tapisérie, která obsahuje pozoruhodné detaily. Jen je nutné se na ni dlouho a pozorně dívat.

Grizzly Bear – Painted Ruins (Grizzly Bear Music / RCA)
Hodnocení: 70 %