Deska týdne: Imaginace Planet překročila vlastní hranice

31. květen 2016

Na twitterových účtech úzkého okruhu kolem labelu Silver Rocket to už pár měsíců vře. Nové dvojalbum kapely Planety s názvem Vzduch je hrob je vzduch, které právě teď vychází, má být podle tweetů experimentální a překvapivě radikální. Planety skutečně zní jinak, ale zároveň se zdá, že narazily na limity svébytné poetiky, kvůli níž si je mnozí před lety tak zamilovali.

Vydat v roce 2016 dvojalbum je skutečně šílenost. Pokud tedy zrovna nejste hvězda globálního popu mířící na vrchol žebříčků. Hitparádové ambice jsou Planetám ale samozřejmě cizí a programově se drží nezávislosti na institucích a principech hudebního průmyslu. „Co zbývá: revoltovat (i když je to utopická činnost) nebo se stát svědkem (...) Nejlépe oba postoje spojit. Jen tak lze dosáhnout toho, aby se naše tvorba nestala zbožím,“ mluví za to citace Jana Švankmajera volajícího po vládě imaginace. Najdeme ji v manifestu slezského kolektivu MMM, pod jehož záštitou vyšla první deska Planet Peklo, peklo, ráj, která si vzápětí vysloužila hudební cenu Vinyla a přivála na domácí scénu svěží vítr.

Jestliže druhé album Nekonečná hudba města zapomeneš bylo popovější, s třetí nahrávkou se Planety snaží takového zdání zbavit. Trojice pod vedením frontmana Orla přitvrdila, rozebrala klasickou písňovou strukturu na drobné částečky a přibrala syntezátory. Je tu cítit vliv Orlova bočního projektu Tanzverbot a rovněž sem pronikají synťákové nitky od spřízněných Leto – v některých skladbách, jako Šibenice, turbíny, se snad Planety inspirovaly i ve stavbě textů pomocí hromadění spíš vizuálních vjemů než budování příběhu. Jinde se znovu vydáváme v textech, poznamenaných láskou k československému poetismu, po stezkách mnohoznačnosti, ale jako by se cosi z romantičnosti, bohémství a slezské poetiky vytratilo.

03639563.jpeg

Co může někomu připadat radikální, dalšímu přijde už staromilské nebo jednoduše těžkopádné. Stopáž blížící se k sedmdesáti minutám rozkládá album v několika krajinách ponurého zázračna, jaké s nahrávkou spojuje sama kapela. Mezi nimi jako by se tyčil plot. Dostat se přes něj je při poslechu obtížné. Novinka Planet s sebou ale nese dvě dobré zprávy – kapela nechce stát na místě a touží svou hudbu ozvláštnit. Tou druhou zprávou je, že fanoušci si na desce „staré“ Planety najdou, třeba v úvodní skladbě Kato s valivou kytarou nebo singlu 22 s interpolovskými riffy. Jenom je škoda, že se oba postoje nepodařilo spojit, a kvůli tomu onen manifest nového zvuku nejde přečíst s takovou lehkostí jako předchozí alba.

Hodnocení: 75 %Planety – Vzduch je hrob je vzduch (Silver Rocket, 2016), 69 min.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.