Deska týdne: Jak jsem dal Midi Lidem šanci

Tvrzení, že „Brno je stav mysli“, jsem kvitoval, stejně jako slova Ivana Mládka o tom, že „Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď“. Díky první velké lásce jsem si město zamiloval i s jeho specifiky a neduhy. Nikdy nezapomenu na návštěvu jedné z lokálních pivnic, kdy jsem se vyhnul jisté nakládačce jen tím, že jsem v nechutném vedru přijal nabízené štamprle a ocenil nápad jednoho z opilců, který se chlubil tím, že svou dceru pojmenoval po místním fotbalovém klubu.

Mezitím jsem o pár let zestárl a změnila se spousta věcí, jen ne můj vztah k brněnské ikoně jménem Midi Lidi. Nedávno se ale stalo něco, co jsem nečekal. V mailu mi přistála jejich čtvrtá deska Give Masterpiece a Chance!. „Na běhání dobrý,“ říkám si, když se s aktualizovanou hudební knihovnou vydávám po práci na (ne)pravidelný okružní běh s otočkou na Libeňském ostrově. Hned u druhé písně Koupaliště tajemné mám pocit, že se daleko víc soustředím na texty písní než na rytmus dechu a začínám divně funět.

Čtěte také: Exkluzivně: Poslechněte si novou desku kapely Midi Lidi v české premiéře

Místo do zblbnutí opakujících se frází, které jsem znal z předešlých desek, dostávám nášup optimistické ironie. Na své běžecké Rande s přírodou rezignuji ve chvíli, kdy začínám Petra Marka podezřívat, že čte mé noční můry: „Neměj strach, že to třeba přeženeš / ten bonbon ti nikdo jinej nevezme.“ Cestou domů se stavím u řeky na jedno v kelímku a už mám seznam svých favoritů, kteří mají potenciál povýšit na evergreen – na prvním místě kousavý track Žižla. Další den nechávám desku žít vlastním životem. Vzpomenu si na ni až na chatě, kdy u fotbálku dáváme příjemný Pokec s tátou o kvalitě našeho trávníku.

Nejsou to samozřejmě jen introspektivní texty, které mě nutí vidět Midi Lidi v novém světle. Pro předchozí desky byl charakteristický agresivní electro-disco sound, který v některých pasážích přežil i na novém albu. Midi Lidi ale vystavěli tuto desku zejména na živých nástrojích a novinka je plná přímočarých kytar. V nedávném rozhovoru přiznali, že rádi natáčí stylem „vážný obsah – pitomá forma“. Give Masterpiece a Chance! ale rozhodně není tak pitomá deska, jak by se mohlo zdát, a má blíže k lehké melancholii Monikino Kino.

Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance! |foto: Bumbum Satori

Midi Lidi s vtipem a chytlavými písněmi obrací starosti a uspěchanost na lopatky, jako to dříve uměli Buty nebo Mňága a Žďorp. Petr Marek odhodil háv estrádního šaška a vžil se do role empatického kámoše, který ale umí dloubnout loktem do žeber. Pokec s tátou může být stejně obtížná disciplína jako uznat, že Midi Lidi umí. Obojí ale stojí za to.

Hodnocení: 85 %Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance! (Bumbum Satori & Xproduction, 2016)