Deska týdne: Jens Lekman tiskne 3D nádor a vypráví o mužském přátelství
Od poslední desky Jense Lekmana uplynulo pět let, neznamená to však, že by se tento švédský písničkář zcela odmlčel – skládal hudbu na texty svých fanoušků, v roce 2015 pak také každý týden vydal jednu novou skladbu. Řadové album ale přichází až nyní. Na čtvrté studiovce konfrontuje Lekman vlastní fobie a zabývá se neobratností mužských přátelství.
Na minulých albech Jense Lekmana jsme se potkávali s množstvím ženských postav a hrdinek, které se zpravidla ukázaly jako silnější a rozhodnější než samotný švédský písničkář. Byla tu Nina z vůbec nejslavnější desky Night Falls Over Kortedala (2007), která svému otci předstírá vztah s Lekmanem, aby mohla zůstat se svou přítelkyní. Na stejné nahrávce je i skladba Shirin, v níž se vypráví o irácké kadeřnici, která nemá pracovní povolení a obává se, že ji některý ze zákazníků nahlásí úřadům. Často se vrací také postava kamarádky Lisy, která dělá odvážná rozhodnutí tam, kde Lekman z opatrnosti raději uhne.
Když ale posloucháme Lekmanovu novou desku Life Will See You Now, zjistíme, že stěžejní postava je tentokrát mužská. Ve skladbě Evening Prayer je to kamarád Babak, který si vytiskne 3D model svého odoperovaného nádoru („Vypadá jako kus měsíční horniny,“ zpívá Lekman), aby si mohl za tím, čeho se dlouho tolik bál, představit cosi konkrétního. Takto odhalený pak potenciálně smrtelný útvar vypadá vlastně celkem „cool“, jak ucedí jedna z dalších postav v tracku. Motiv, kdy si za svůj strach musíme dosadit hmatatelnou nebo aspoň viditelnou věc, abychom se s ním mohli vyrovnat, se poté opakuje i v písni Postcard #17.
Ve zmíněné Evening Prayer ale zároveň probleskuje další důležité téma nové desky, a sice těžkopádnost a neohrabanost vzájemných vztahů mezi muži. Lekman popisuje své rozpaky, zda může dát najevo svou starost, kterou o nemocného kamaráda má. Strach z toho, aby nepřekročil společenskou představu, jak se má jako kamarád chovat, ho ale nutí nedávat své pocity najevo. Nejvýrazněji je to poté slyšet v asi nejlepší skladbě alba How Can I Tell Him. Lekman to natolik umí se slovy, že téma limitů přátelství mezi muži, jež by velice snadno mohlo sklouznout do trapného kýče, dokáže zachytit bez velkých metafor. „Můžeme spolu mluvit o čemkoliv, pokud se to nebude týkat ničeho důležitého,“ ozývá se Lekman za – na své poměry – velmi sporého nástrojového doprovodu.
Se svým kytarovým vybrnkáváním a jemnými údery do bubínků patří tato skladba k tomu nejtiššímu, co na desce uslyšíme, a může tak připomenout Lekmanovo poslední album I Know What Love Isn’t (2012), jež také působilo velmi komorně. Jinak se ale na novince vracejí všechny ty rozjásané dechy, úsměvné klavíry a smyčce, jak je známe z prvních desek. Dokonce se dá říci, že vše drží pohromadě lépe než v minulosti – skladby tu působí učesaněji, naštěstí to ale nejde na úkor jejich rozmanitosti. Právě ta totiž Lekmanově předchozí desce trochu chyběla. Nyní ale švédský písničkář natočil zvukově pestré album, které neváhá o obtížných tématech vyprávět s naivitou, vtipem, ale i surovou přesností.
Hodnocení: 90 %
Jens Lekman – Life Will See You Now (Secretly Canadian, 2017)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
