Deska týdne: Kathleen Hanna dokazuje s The Julie Ruin, že ještě nepatří do archivu
Když se koncem 90. let ikona femipunkového hnutí riot grrrl Kathleen Hanna rozcházela se svou kapelou Bikini Kill, natruc udělala doma v ložnici lo-fi nahrávku pojmenovanou The Julie Ruin. Stejný název si schovala pro svou pozdější kapelu, se kterou nyní vydává už druhou desku Hit Reset. Legendární punkerka ani po dlouhé pauze způsobené táhlou nemocí neztratila nic ze své dřívější energie a hudba je stále stejně syrová jako zábavná.
Díky Kathleen Hanna se téměř před třemi desítkami let stal feminismus cool. Riot grrrls vycházející ze scény kolem labelů jako Kill Rock Stars – bojujících proti kultu rockových idolů – dodaly odvahu mnoha mladým ženám a naučily je, že na koncerty nemusí chodit jenom jako fanynky. Nirvana odpálila časovanou bombu, společně s grungeovou vlnou se mainstreamová média začala zajímat o další kapely z „garáží“ a celkovou kulturu nezávislé scény.
Tehdy se ve večerní show Davida Lettermana objevil Dishwasher Pete píšící zin o umývání nádobí a přední stránky časopisů plnila taky Kathleen Hanna. Grrrl Power, tak se jmenoval druhý zin vydaný kapelou Bikini Kill. Dnes už taková revoluční hesla provolávají zpěvačky jako Beyoncé a populární hudba patří ženám, ale ona původní grrrl power je stále potřeba – nejenom kvůli internetu, kde se skrývají šovinističtí trollové.
O trollingu zpívá Kathleen Hanna na nové desce The Julie Ruin po boku s basačkou Kathi Wilcox z Bikini Kill a drží se punkového hesla „osobní je politické“. Mluví o svém nešťastném dětství a vyrůstání s otcem alkoholikem, kterého se bála. „Umím hrát na elektrickou kytaru a taky si oholit nohy v jedoucí káře,“ vyřvává Hanna ve svižné Hello Trust No One, která dává nejenom díky kvákání kláves vzpomenout na to nejlepší z Le Tigre, její disko-punkové kapely z první poloviny nultých let. Tady se ukazuje něco, co Hanna umí nejlépe – formulovat jasný názor, podpořit ho syrovými kytarami a celé to zabalit do popu.
Hádáte správně, nic nového na novém albu The Julie Ruin neuslyšíme. Nikdo snad ani nečekal, že by Kathleen Hanna začala zničehonic dělat experimentální elektroniku. I když se jí jednou přiblížila, když se spojila s rapperem Mykki Blanco na mixtape Gay Dog Food. „Archiv v archivu,“ recituje Hanna v jednom tracku, až nakonec triumfálně zvolá: „Jsem venku z archivu.“ Má jít o zamyšlení nad tím, jak si vás historie zapamatuje. S The Julie Ruin hudebnice dokazuje – podobně jako kolegyně z 90. let Sleater-Kinney s jejich loňskou deskou No Cities to Love –, jak důstojně stárnout a že její práce ještě neskončila.
Přečtěte si i recenzi Jakuba Šponera: „Hanna už sice není tou divoškou, která v kalhotkách a s nápisem ‚slut‘ na břiše špulí zadek do publika, ale i na Hit Reset se stále stejně žhnoucí energií káže o feminismu a odsuzuje xenofobní myšlení. Dokazuje, že je svému přesvědčení věrná celý život.“
Hodnocení: 75 %
The Julie Ruin – Hit Reset (Hardly Art, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
