Deska týdne: Láska v podání Savages je bolestná a hodně hlasitá
Hlučné gotičky z britských ostrovů Savages, které české publikum zná mimo jiné jako předkapelu Portishead z jejich posledního pražského koncertu, navazují na svůj ceněný debut. Album Adore Life o temných odstínech lásky – žárlivosti hraničící s šílenstvím nebo sžíravé touze – se dotvářelo při sérii bytových koncertů po New Yorku, aby se podařilo co nejlépe zachytit energii při živých vystoupeních. Nahrávka je nejenom intenzivním hudebním zážitkem, především potvrzuje, že naděje a očekávání vkládané do Savages nepřišly vniveč. Jejich druhá deska nemohla být lepší.
Na koncertech Savages zakazují návštěvníkům zapnuté telefony. Nechtějí, aby tweetovali, natáčeli videa nebo sázeli fotky na Instagram – jediné, co vás má zajímat, je hudba. Texty písní kapely jsou pak nihilistickou výpovědí o bezvýchodných životních situacích nebo aktuálně o lásce, která je jako nakažlivá a nevyléčitelná choroba. „Nejsilnější závislost, jakou znám,“ zpívá zpěvačka Jehnny Beth, často přirovnávaná k legendární postavě britského post punku Siouxsie Sioux.
O Savages se nejenom proto píše jako o „příliš vážné“ kapele. Napadlo ale někoho přijít za Stevem Albinim s tím, aby nebyl škarohlíd a povolil natáčení při koncertech? Nebo jak poznamenal recenzent serveru Pitchfork, zkoušel už někdo říct Michaelu Girovi ze Swans, aby se usmíval?
Právě kapela Swans a celá newyorská no wave scéna 80. let byly shodou okolností jednou z velkých inspirací pro Savages a jejich druhou desku. Jsou nyní o poznání hlučnější a temnější, ale atmosféra ostrovního post punku je tu stále přítomná. Nová vlna resuscitující tento žánr – v čele s berlínskými Diät, Kanaďany Viet Cong nebo australskými Total Control – říká společně se Savages, že post punk nemusí fungovat jenom jako uzavřená kapitola v učebnici dějepisu. Album o lásce, ovšem ne té naplněné a šťastné, inspirovala básnická sbírka od spisovatelky Minnie Bruce Pratt, kterou Beth našla v jednom antikvariátu v San Francisku. Jedna báseň vypráví příběh ženy, co opustí rodinu kvůli jiné ženě – tu pak pronásleduje tíživá vina. I Adore Life je o zakázané lásce, k čemuž odkazuje název knihy.
Přečtěte si i recenzi Jana Macháčka: „Savages jsou kapelou, která dala škatulce post punku zase po letech smysl. Není to jen kvůli jejich politice a silným statementům, Adore Life je albem odmítajícím programovou chladnost a nihilismus. Agresivní lovesongy pod nánosem hutného zvuku ztrácí svůj klasický romantizující a opěvný význam a stávají se záznamem cesty k emocím, které v sobě z nejrůznějších osobních i společenských důvodů spíše potlačujeme.“
Savages na svůj debut Silence Yourself nemohly navázat lépe – všechno, co jsme na nich měli rádi, je nyní ucelenější a ještě lépe zahrané. Rytmická sekce je destruktivnější, pomalé balady (jako singl Adore) hlubší a přidaly se disonantní pasáže trhající uši. „Cítíte se být odvážnější s kytarou?“ zeptal se Savages redaktor amerického Independentu. „Ne, cítily jsme se dost silné i předtím,“ zněla strohá odpověď popírající všechny předsudky o křehkých dívkách na pódiu. Nezbývá než dodat, že Savages jsou teď s druhou deskou Adore Life silnější než kdy předtím.
Hodnocení: 80 %Savages – Adore Life (Matador Records, 2016), 39 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
