Deska týdne: Lístky na rapovou freak show Dannyho Browna jsou dobrá investice
Víc než láska k jazyku J. G. Ballarda to byl nekonečný úžas nad postavou zpěváka Iana Curtise, co inspiroval detroitského rappera Dannyho Browna. Curtis kdysi pojmenoval úvodní skladbu z druhé a poslední desky svých Joy Division po spisovatelově sbírce povídek. Název Atrocity Exhibition si aktuálně vypůjčil i Brown pro svou čtvrtou studiovku, která je jeho prvním releasem u britských Warp Records a je živená drogovou paranoiou. Zvukově i tematicky.
Potí se, jakoby byl na raveu a s neznámou masou dalších tanečníků se ve vybydlené továrně hýbal do basujících rytmů. Jenže je sám. Stěny na něj promlouvají, nemůže se zbavit skřípání zubů, až mu opuchá čelist. Kdy jsem naposledy spal nebo jedl? Budou to tři dny, ptá se a odpovídá svým typicky pisklavým hlasem Danny Brown v prvním tracku Downward Spiral. Deprese, paranoia, vizuální i zvukové halucinace – poslech alba Atrocity Exhibition se opravdu blíží zkušenosti, kdy rauš vystřídá hrůzyplný dojezd, nebo se dostaví vedlejší účinky. Něco vás ale zároveň stále láká tento zážitek podstupovat znovu a znovu. Jako když máte ve zvyku sledovat krvavé horory v noci sám doma a nikdy nevíte, co vás k smrti vyleká. Nebo když jste si vypěstovali závislost na drogách. „Tvoje nejhorší noční můra je můj normální sen,” rapuje Brown o kousek dál.
Namíchejte utlumováky a nejrůznější prášky, co Ian Curtis jako teenager kradl po domácnostech, když v rámci školy navštěvoval seniory. Přidejte k tomu palivo všech raveů – čistou MDMA nebo ošizenou extázi, která neposkytovala uživatelům hřejivou empatii, ale místo ní servírovala vyšší porci MDA způsobující halucinogenní dezorientaci bližší LSD. Navrch dodejte trochu cracku, drogy rozšířené v amerických ghettech a často citované v hudbě amerických rapperů. Takto deska opravdu zní. Je tu slyšet inspirace post-punkem, devadesátkovým hip hopem a hlavně maniakálním rapperem Ol´Dirty Bastardem z Wu-Tang Clanu, ale taky ravem a jeho pozdější temnější podobou – darkcorem. Ten se objevil, když se líbánky s MDMA zvrhly ve zlý sen a statistiky úmrtí raverů zasáhly i hudbu.
Ballardova poetika se tu přece jenom v náznacích ozývá, v textech uspořádaných podle volného toku myšlenek. Někdy ale Brown s psychickým automatismem sklouzává k banálním hříčkám, až se člověk chytá za hlavu. Není tu sám. Mezi hosty se objeví rapový kazatel Kendrick Lamar nebo Earl Sweatshirt, který se na své klaustrofobické desce I Don´t Like Shit I Don´t Go Outside vyznával z vlastních hrůzyplných neuróz. Ve snad nejpopovější skladbě From the Ground, kde Brown rekapituluje cestu za svým rapovým snem, zas hostuje R&B zpěvačka Kelela. Nervní beat k tracku Pneumonia s několika chaotickými vrcholy, snad signalizujícími, že droga dává šok nervovému systému, zas ošetřila producentská hvězda Evian Christ.
Zmiňovaný singl, který na nahrávku lákal před měsícem, sliboval rapovou desku roku. Konečný výsledek je o něco rozpačitější – beatům místy chybí moment překvapení nebo jenom zajímavější nápad a najdeme tu taky zbytečnou a nudnou hostovačku od vysloužilce B Reala ze Cypress Hill. Brown sám říká, že ho oblíbený song od Joy Division fascinuje, protože Curtis vystihl, jaké to je být součástí nějaké freak show. To samé se přes výhrady podařilo rapperovi s jeho aktuální a zatím nejzajímavější deskou Atrocity Exhibition. Zároveň dokázal, že se v něm britský label s ravem vepsaným v genetickém kódu – Warp Records – nespletl.
Hodnocení: 75 %Danny Brown – Atrocity Exhibition (Warp Records, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
