Deska týdne: Nasypte si sůl do ran s Wreck and Reference, kteří dekonstruují black metal
„Až mě budou pohřbívat, doufám, že na sobě budu mít skinny jeans.“ Twitterový účet kalifornského dua Wreck and Reference, které můžeme na úvod jednoduše odbýt nálepkou hipsterský black metal, podobně jako Deafheaven, si snadno spletete pro vytříbený černý humor s populárními Nihilist Memes. Odcizení, lítost a zmar, to jsou trpké inspirační pohárky, z nichž je napájena jejich hudba, a ani na třetím albu Indifferent Rivers Romance End nenajdeme záblesk naděje. Svět je zde vězením ve vězení a vykoupení není na dosah. Co tam ale najdeme, je nebývalý žánrový eklekticismus.
Koncert postmetalového dua Wreck and Reference patřil k jednomu z highlightů loňského festivalu Creepy Teepee. Představte si metal prostý všech žánrových atributů, bez satanistické ikonografie, kožených kalhot, ale dokonce i bez kytar. Felix Skinner má totiž místo klasického nástroje jenom sampler, na kterém pouští pianové a kytarové smyčky, vyhrává akordy, a doplňují ho bicí Ignata Fregeho.
„Na našich koncertech jsme už několikrát zažili mosh pit, ale ještě se nikdo nikdy nerozbrečel. Doufáme, že se tohle změní,“ tweetovala dvojice před vydáním novinky. Vůbec nejlepším příkladem je hned úvodní skladba Powders, kde Skinner za doprovodu piana a smyčcových miniatur přechází při vrstvení výčitek a bolestivých vzpomínek do typického křiku. Znovu je tu v textech přítomný cit pro malbu, když Skinner předkládá statické obrazy zátiší se dvěma židlemi a jablkem nebo volá po osvobození stovky malých ptáčků, kteří si zaslouží nikým neomezený let, a ne být metaforou uvězněnou na plátně.
Od prvního alba No Youth urazili Wreck and Reference dlouhou cestu – na poslední nahrávce až k minimalistickým droneovým plochám, trapovým 808 beatům a industriálním beatům připomínajícím rap Dälek. Tento přístup k hudbě společně s nihilistickým odevzdáním má hodně společného s tvorbou portlandské dvojice The Body, ať už jde o album I Shall Die Here natočené ve spolupráci s elektronickým producentem Haxanem Cloakem, nebo o poslední desku No One Deserves Happiness.
Podobně jako The Body přesahují estetický rámec doomu/sludge metalu, kam bývají nejčastěji řazeni, i Wreck and Reference dekonstruují black metal. Nezpůsobili sice tolik rozruchu jako sanfranciští Deafheaven s deskou Sunbather, kteří black metal dokázali dostat na přední příčky žebříčku Pitchfork, ale ony pomyslné žánrové hranice překračují nápaditěji a ještě odvážněji. Nejlépe za to mluví jejich nejpestřejší album Indifferent Rivers Romance End.
Hodnocení: 85 %Wreck and Reference – Indifferent Rivers Romance End (Flenser, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
