Deska týdne: Noční jízda producenta Dizzcocka splnila svoji hédonistickou misi

6. prosinec 2016

Beatový experimentátor Dizzcock navazuje na oceňovanou desku Elegy Of Unsung Heroes další kolekcí skladeb, které nesou stopy chicagského juke, atlantského trapu a britského grimeu. Angažovanost tentokrát vystřídal hédonismus.

Když pražský producent Dizzcock získal letos v únoru za album Elegy Of Unsung Heroes hudební cenu Vinyla, bylo to trochu překvapení. Ne snad proto, že by nahrávka byla špatná (přesně naopak), Dizzcockova hudba ale příliš nezapadá do žánrů už v Čechách etablovaných, a její přijetí bylo proto nutně komplikovanější. Nezakrývaně futuristická, progresivní deska prostě měla podle nepsaných pravidel jen tak prošumět. Naštěstí se tak ale nestalo a Dizzcockovi se podařilo vybudovat si jméno úplně samotnému. A o rok později přichází s dalším albem Night Rider.

Čtěte také

Materiál z Elegy Of Unsung Heroes propojovalo téma boje proti sociální nespravedlnosti (a angažovaná linie desce u recenzentů určitě nijak nepřitížila), novinka Night Rider je mnohem více hédonistická. Pořád je tu cítit fascinace americkým trapem – na několika místech vykouknou samply Futurea a Young Thuga, z nichž ale Dizzcock dělá jukeovou sekanou. Chicagský footwork je znovu nejsilnější inspirací – i tady ale místo zběsilých naspeedovaných rytmů vládne v Chillin With My Homies nebo Drunk'n'Absent spíše zkouřená pohoda. V tracích jako Night Rider nebo Gunplay se dokonce v druhé polovině beaty vytratí a převládne atmosférický ambient.

Burialovské nokturnálie Destroyed či Toxxxic dotváří barevný kolorit desky, která se ale k ostrovnímu grimeu nakonec uchyluje jen příležitostně. V závěrečné King Night se Dizzcock vytasí s rovným beatem, který ze všeho nejvíce připomíná dubtechnové rituály Gas nebo Basic Channel. Noc je tady motivem s dvojitým významem – časem, kdy si můžeme užívat, ale také částí dne, v níž se dá pod pláštěm tmy skrytě operovat v řadách nepřátel. Album začíná odhodlaně sloganem „Destroy My Enemies“, který se v předposlední skladbě Destroyed mění v konstatování úspěšně vykonané mise, při níž jsou nepřátelé již „destroyed“. Dva významy noci vlastně nemusí být až tak vzdálené – nepřátelé se dají zničit nejen zbraněmi, ale i sebevědomím, k němuž může patřit i hédonismus anebo tanec.

03757614.jpeg

Dizzcock na Night Rider destiluje sound footwork, trap a post-grime do vlastního osobitého amalgámu, který už není závislý na škatulkách. Základní rovnice z oceňované Elegy Of Unsung Heroes zůstaly, jen se dočkaly dalšího vyexponování. Jestli se po poslední desce mluvilo o tom, jestli už nenastal čas spojit Dizzcockovy beaty s rappery, Night Rider je jasnou odpovědí. V jeho světě zadumaných beatů a nočních atmosfér by pro ně nejspíš stejně nebylo žádné místo.

Hodnocení: 90 %Dizzcock – Night Rider (Red for Colourblind, 2016)

autor: Karel Veselý
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.