Deska týdne: Omar Souleyman tlačí svůj exotický skanzen dál
Původem svatební zpěvák ze Sýrie, pozdější klubový objev, nynější miláček hudebních festivalů – to vše je Omar Souleyman, který patří v současné hudbě k opravdovým samorostům. Zvukově absolutně vybočovat z řad svých obdivovatelů se mu totiž stále daří i s jeho nejnovější deskou Bahdeni Nami, druhým albem, které vyšlo na tzv. západním labelu. Těžko však říct, nakolik jde o zásluhu jeho vlastní původnosti – a nakolik o lehce dehonestující fascinaci exotickým zbožím, která už několik století charakterizuje domnělou vlastní nadřazenost západního světa.
Omar Souleyman totiž se svou hudbou, která se ani po producentských zásazích Four Teta, Gillese Petersona nebo Modeselektor příliš nezměnila od kolovrátkového originálu, stále nabízí západnímu publiku představu autentické hudby z jiného světa, exotický konstrukt, který si ve své pozici na mapě moderní hudby skoro v ničem nezadá s tolik opovrhovanou škatulkou world music. Souleyman ji pak skoro beze zbytku naplňuje – a z jeho výchozí hudební pozice zpěváka na blízkovýchodních zábavách na tom vlastně ani není nic problematického.
Čtěte také: Přečtěte si taky recenzi Karla Veselého: „Že se Omar Souleyman nenechal spolknout západní taneční hudbou, je jeho velké vítězství, v éře před internetem by asi něco takového nebylo možné. Na druhou stranu vyvstává při poslechu alba Bahdeni Nami otázka, kam dál.“
Problém nastává v momentu, kdy byl ze svého nepřenositelného prostředí vyzvednut a coby exotický úkaz přenesen do prostředí současné taneční a klubové hudby. Omar Souleyman přes všechny snahy podporovatelů nepředstavuje možnou alternativu dnešní dance music – a především si toho při současné glorifikaci bohužel ani nemůže být vědom.
Dobře je to vidět na větších festivalech, kde jeho vystoupení takřka vždy provází extatická odezva a nadšení z „autentické exotiky“. Tyto reakce publika však mají málo co do činění s nesporným Souleymanovým muzikantským talentem a tvůrčí vizí, která je pro většinu recipientů nepřeložitelná. Jde o uměle vyvolané zdání dálky a jiného světa, které k nám už ale proniká dopředu zkreslené a opatřené nálepkou „vývozního artiklu“.
Na rozdíl od chicagského jukeu, jehož DNA stačilo plně a přirozeně prorůst do současné klubové hudby, bude Omar Souleyman stát stále na okraji – a to paradoxně především pro naši snahu ho plně implementovat do současného klubového slovníku. Hudbu Omara Souleymana provází už několik let podobný osud jako jihoafrický Shangaan – roubované pokusy o začlenění z ní ve výsledku vytváří podivný skanzen, který už vlastně nikde není doma. Dokud však slouží jen pro pobavení poučeného publika, své nové místo si najde lehce všude. Což je zároveň její největší prokletí.
Hodnocení: 50 %Omar Souleyman – Bahdeni Nami (Monkeytown, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
