Deska týdne: Párty nic neřeší. Lorde na albu Melodrama zpívá pro generaci loveless

Britská zpěvačka Kate Bush, která seznámila pop music s avantgardou, vydala první desku v devatenácti letech. Popová megastar současnosti Taylor Swift se upsala velkému vydavatelství v šestnácti. Novozélandský zázrak jménem Lorde debutoval ve stejném věku a její hudba je poznamenaná divností i bombastičností obou zmíněných zpěvaček. Přísady dovede Lorde držet v perfektní rovnováze a přidává k nim i outsiderství Kurta Cobaina z Nirvany, který se stal symbolem generace X. Dnes dvacetiletou Lorde, vlastním jménem Ellu Mariji Lani Yelich-O’Connor, pasoval do role zpěvačky generace Y oslnivý debut Pure Heroine z roku 2013.

Prodalo se ho více než milion kopií v prvních pěti měsících po vydání a z Lorde udělal první hudebnici po Adele, které se takový úspěšný start s debutem podařil. Popisovala nudu na předměstí a zpívala o obavách z dospívání i kariéry, jež sdílela se svými vrstevníky, narozenými těsně před koncem tisíciletí. „V našich snech řídíme cadillaky,“ zní v hitu Royals, zatímco v dalším singlu Tennis Court zpívá: „Jsme tak šťastní, a to i když se snažíme smíchem vyhnat ten strach.“ Ve své podstatě nenápadnou desku si zamiloval rapper Kanye West a David Bowie popisoval své pocity, „jako by poslouchal hudbu zítřka“. Očekávání druhé desky byla vysoká a Lorde s albem Melodrama nezklamala – alespoň co se týče čísel prodejů a poslechů, nahrávka debutuje z první příčky americké albové hitparády.

S Pure Heroine pomáhal Lorde jen novozélandský producent Joel Little. Pokud se měla mladá hvězda s Melodrama někam posunout, musela zvolit spolupracovníka ve vyšších patrech popového provozu – na nahrávání dohlížel producent Jack Antonoff, známý z desek Taylor Swift či vlastních skupin fun. a Bleachers. Jak se zpěvačka svěřila v rozhovoru pro deník New York Times, konkrétní zvuky a hudbu si spojuje s barvami – a syntezátorové a pianové linky na Melodrama jsou kolorované v tmavé, až tmavě modré. Jako na obalu alba Melodrama.

Lorde tu netěká jenom mezi epickým popem, barokními hiphopovými beaty a pomalými baladami. V textech balancuje mezi intimní zpovědí v první osobě, kdy otevírá rány po rozchodu nebo bilancuje potíže přicházející se slávou, a dobře známým generačním „my“ – sdílenými zkušenostmi s rekreačními drogami, které se dají najít v lékárničce, nočními hovory, co si nikdo nebude druhý den pamatovat, a váháním, jestli nasednout do auta s opilým kámošem. „To jsou víkendové hry, kdy předstíráme, že nám je všechno jedno, ale není,“ shrnuje ve skladbě Sober.

Bilance v klavírové skladbě Liability, kde je v popředí hlas Lorde, je dospělá a prozřetelná: „Pravdou je, že jsem hračka, která lidi baví, ale až všechny triky vystřílím, začnu je nudit.“ Nejenom tady se ukazuje, že Lorde má větší nadhled než její vrstevníci z generace loveless, jak je pojmenovává ve stejnojmenné skladbě, vystihující dobu individualismu, „přátelství s výhodami“, Tinderu a rozpadajících se sociálních vazeb v reálném životě. „Dej si s námi drink a pojď se ztratit v nás,“ zve Lorde na jednom místě alba a je jasné, že na večírku stojí v hloučku lidí u baru, ale vlastně sama – tyto chvilkové pocity, poplatné však době, zachycuje deska Melodrama.

Lorde – Melodrama |foto: Universal Music

Zní to jako největší klišé, ovšem v podání Lorde zároveň zcela uvěřitelně – to je její největší devíza. Jako kdysi Kurtu Cobainovi se i Lorde podařilo vnést do popu uvěřitelné emoce. Řeší otázky, které se z dospěláckého pohledu zdají jako maličkosti a možná malichernosti, ale pro teenagery jsou tím nejdůležitějším. A navíc nezpívá pro rozmazlená děcka jako Taylor Swift a neutápí se v nostalgii jako Adele. Lorde na skvělé popové desce Melodrama dokázala, že není další hvězdičkou na výrobním pásu populární kultury. Mimo to album znamená ještě příslib do budoucna, jedna – pro generaci současných teenagerů – důležitá otázka zůstává pořád nezodpovězená: „Co budeme dělat, až vystřízlivíme?“

Lorde – Melodrama (Universal Music, 2017)
Hodnocení: 85 %