Deska týdne: Pět nejlepších příběhů z písní Jense Lekmana

Na aktuálním albu Life Will See You Now, které je naší deskou týdne, to dotahuje do dokonalosti – v jeho skladbách se tisknou 3D modely zhoubných nádorů, ambiciózní bratranci se mění v elektrikáře a nad celou nahrávkou se vznáší divná pachuť momentů, kdy spolu dva muži mají řešit citové záležitosti, a netuší, jak na to. Album, které můžeme vnímat jako vyvrcholení jeho autorské tvorby, je ale zároveň jenom logickým vyústěním originální písničkářské dráhy plné hvězdných textařských momentů. Tady je pět skladeb s těmi nejlepšími, nejdivnějšími, nejvtipnějšími nebo nejsmutnějšími situacemi.

Přečtěte si taky rozhovor Pavla Zelinky s Jensem Lekmanem a recenzi Vojty Jírovce Lekmanova nového alba.

Waiting For Kirsten (An Argument With Myself EP, 2011)

Americká herečka Kirsten Dunst se v jednom z rozhovorů zmínila, že má ráda Lekmanovu hudbu. A to neměla dělat – když se pak Lekman dozví, že Kirsten pod vedením Larse von Triera natáčí v jeho rodném Göteborgu film Melancholia a že se dokonce ubytovala v hotelu provozovaném jeho kamarádem z dětství, nastane stíhací jízda. Lekman se nakonec rozhodne počkat na Dunst v klubu, kde se prý chce herečka pobavit. K setkání ale nedojde, a to z prozaického důvodu – fronta na vstup je moc dlouhá, a protože „v Göteborgu nemáme fronty pro VIP“, Kirsten se dovnitř nedostane. V refrénu se mísí smutek z neuskutečněného setkání s hrdostí na vlastní město, které má silnou dělnickou tradici rovnosti a nehodlá se klanět hollywoodským celebritám. V druhé polovině skladby ale přece jenom dojde ke konstatování, že VIP to v měnícím se Švédsku v něčem přece jenom jednodušší mají – a to v přístupu ke zdravotní péči, práci nebo ubytování.

A Postcard To Nina (Night Falls Over Kortedala, 2007)

Zlatý hřeb koncertů a asi nejslavnější Lekmanova píseň je, stejně jako Waiting For Kirsten, postavená na skutečné události. Lekmanova lesbická přítelkyně Nina jej požádá, aby na rodinné návštěvě u rodičů hrál jejího partnera – především Ninin silně věřící otec totiž není připravený na pravdu o její orientaci. Lekman se svojí role chopí rozpačitě, nicméně tak úspěšně, že jej i dlouho po návštěvě Ninin otec bombarduje přátelskými e-maily, na které Jens reaguje automatickými odpověďmi, že je mimo kancelář. Píseň, pojatou jako dopis, pak zakončuje zásadní radou: Nedovol nikomu, aby ti stál v cestě. S pozdravem, Jens Lekman.

You Are The Light (By Which I Travel Into This And That) (When I Said I Wanted To Be Your Dog, 2004)

You Are The Light z Lekmanovy debutové desky už asi není tolik opřená o reálnou zkušenost, přesto ale jde o jednu z nejklasičtějších milostných písní jeho diskografie. Zamilovaný Lekman se ocitne ve vězení a vyžádá si telefonní hovor, na který má samozřejmě právo. Nevolá ale advokátovi – místo toho vytočí číslo do rádia a objedná své přítelkyni písničku na přání, protože „kdo by potřeboval mapu nebo kompas, když má za průvodce tebe“. Z vězení je samozřejmě propuštěn, protože policisté nemají žádný důkaz o jeho vandalství. Dvousečná milostná hymna o oddanosti hraničící se slepotou má tak (alespoň na nějakou dobu) šťastné rozuzlení.

Black Cab (Oh You’re So Silent Jens, 2005)

Introvertní zpověď Jense Lekmana, který předčasně utekl z večírku a má špatný pocit z toho, že kamarádům svojí zamlklostí zkazil párty. Unavený a zničený už chce být v komfortní zóně vlastní postele, zároveň se mu ale ještě nechce domů a navíc mu ujede poslední tramvaj. Jeho poslední šancí je proslulý černý taxík, ze kterého podle urban legend člověk nemusí vystoupit živý. Lekmanovi je to ale jedno. „Řidiči můžou být psycho zabijáci, ale to dneska neřeším. Zesilte hudbu a odvezte mě domů nebo kamkoliv.“ Životní píseň pro každého, komu občas není dobře ani na párty a ani doma a nejšťastnější je v mezičasí cesty domů.

Evening Prayer (Life Will See You Now, 2017)

Na závěr už jednou zmíněná ukázka z aktuální desky Life Will See You Now, která vyšla jako druhý singl a zároveň zatím patří k největším hitovkám roku. Text přitom rozhodně není odlehčený. Lekmanův přítel si na 3D tiskárně vytiskne model zhoubného nádoru, který mu nedávno předtím odoperovali ze zad – prý proto, aby si mohl lépe představit něco, čeho se tak dlouho bál. Lekman je samozřejmě z nádoru položeného na hospodském stole nesvůj, ještě nervóznější je ale z toho, že není schopný přiznat, jak moc se o svého přítele bál. Nikdy si totiž nahlas neřekli, jak moc jsou pro sebe navzájem důležití.