Deska týdne: Sebestředný fracek Tyler, The Creator

3. duben 2013

Tyler The, Creator a jeho vlčí gang Odd Future vlétli na hiphopovou scénu s originální estetikou, která se hodně zhlédla v punku a jeho taktikách provokace. Trochu jsem se divil, že dnes ještě může někdo postavit kariéru na věcech, jako je urážení žen, vandalství nebo homofobie, nicméně současná Amerika vlastně zase není o moc dál než Británie v 70. letech, tak proč ne.

Skvadra Odd Future bohužel nikdy svůj rádoby radikální slovník nedokázala spojit s podobně radikálními beaty. Uklidňoval jsem se, že to všechno teprve přijde, nicméně ani třetí Tylerova studiová deska nazvaná Wolf nenabízí o moc víc než nekonečný zástup somnambulních tracků, do kterých šéf kalifornské party káže svým monotónním rapem. Když si k tomu přičtete podivné sekvencování skladeb a neuposlouchatelnou stopáž sedmdesáti minut, máte v ruce další album téhle party, které v žádném případě neospravedlňuje hype, jenž kolem nich už tři roky zuří.

Energický singl Domo23 dal naději, že Tyler se poučil z chyb své druhé desky Goblin, kterou ničily dlouhé a pomalé tracky. Jenže Wolf vůbec není dynamický thriller, jak sliboval pilotní singl, ale spíše natahované psychologické drama, při jehož sledování se budete marně snažit neusnout. Tyler na desce není ani tak maniakální, jako spíš manicko-depresivní – mladistvou energii, se kterou Odd Future vlétli na scénu a kterou si získali spoustu fanoušků, znovu udusil svým eminemovským fetišem. A tak sedmdesát minut musíte poslouchat astmatický baryton zastydlého sebestředného fracka, který ze svých selhání obviňuje postupně všechny svoje blízké. A fakt, že to dělá do stejně monotónních beatů, které všechny zní v podstatě stejně, je pro pozornost posluchače opravdu vražedný.

Tyler jako producent se oproti minulým deskám zlepšil, ale pořád zůstává jen v průměru a sám album rozhodně neutáhne. Někdy lze pomalé tempo zkouřeného funku ospravedlnit, jako třeba v introspektivní Answer, jenže pak hned následuje další podobná Slater/Escape-ism a po ní další 48, a pokud přežijete i tuto, pak vězte, že vás za pár minut čeká v podstatě totožný beat v dalších pěti a půl minutách skladby IFHY. Což mimochodem vůbec není špatný track, který si vypůjčuje pár skvělých nápadů z rejstříku The Neptunes, sám Pharrell se nakonec také v závěru objeví, jenže přijde na řadu ve chvíli, kdy už máte podobného zvuku prostě plné zuby.

02859179.jpeg

Je vlastně celkem škoda, že Tyler si vybudoval už v 22 letech tak silnou pozici, že mu nahrávací společnost spolkne všechno, co natočí. Kdyby to nebyl on, tak by ho firma nejspíše přinutila vyhodit polovinu tracků a zbytek by mu překopal nějaký zkušený producent. A Wolf by se tak dal možná poslouchat.

Přečtěte si recenzi alba Wolf od Honzy Bárty: „Právě přetažená stopáž byla tím, co dělalo z Tylerovy katarzní epopeje Goblin i přes několik záchytných zvratů ve stylu antického dramatu rozvleklou a stěží uposlouchatelnou záležitost. A stejná situace se opakuje i na aktuálním albu Wolf, které má být po albech Bastard a Goblin završením jeho „terapeutické“ trilogie. Tuším, že Tyler by se se svým stále ostrým jazykem mohl dobře uchytit v kategorii mluveného slova; pokud ale bude stále cenit vlčí tesáky skrze gargantuovsky předimenzovaná hudební alba, jediné, co po sobě zanechá, bude poněkud nicneříkající vlčí mlha.“

Tyler The, Creator – Wolf (Odd Future Records, 2013)

autor: Karel Veselý
Spustit audio