Deska týdne: Sleater-Kinney nestárnou a pořád uchvacují energií
Pro Sleater-Kinney jako pro kapelu, která bývá zařazována do hnutí riot grrrl, platí víc než pro jakoukoliv jinou formaci, že nemůže dvakrát vkročit do stejné řeky. Popkulturní kontext, do kterého kapela vstoupila před dvaceti lety a do kterého se teď po desetileté přestávce vrací deskou No Cities To Love, je totiž výrazně odlišný. V rozhovoru pro NPR to ostatně přiznala sama zpěvačka a kytaristka Corin Tucker: podle ní se postavení ženy na hudební scéně výrazně zlepšilo. Potvrzují to muzikantky jako St. Vincent nebo Angel Olsen, které loni vydaly výjimečná alba a dočkaly se ohlasu, který by ještě na začátku 90. let nebyl myslitelný.
Neznamená to ovšem, že by striktně kytarová kapela vzešlá z washingtonské scény rázem přišla o svá témata – ta jsou totiž univerzální. Na comebackové desce tedy nečekejme žádné citelné otočení kormidla. Samy členky říkají, že Sleater-Kinney na nikoho nenavazují a žádná ze současných kapel nenavazuje na ně, pro velkou změnu tedy není důvod. Kytaristka Carrie Brownstein tvrdí, že už od šestnácti let, tedy od doby, kdy napsala ikonickou píseň You Annoy Me, skládá pořád stejné songy dokola. Je to trochu nadsazený bonmot, něco pravdy na něm ale je.
No Cities To Love je totiž album, které není pevně spjaté s rokem 2015 a ani z něj není poznat, že členky kapely zestárly. Kytary jsou pořád stejně nabroušené a vokály pořád ostré, přesto nechybí silné melodie a háčky, které se zavrtávají do hlavy hned při prvním poslechu. Všechny potřebné atributy nadprůměrné kytarové desky tedy No Cities To Love splňuje – a když k tomu přidáme kultovní auru, která skupinu obklopuje a kterou formace svým nečekaným návratem ještě podpořila, vyjde nám deska, která fanoušky nadchne a ostatní rozhodně nemůže urazit.
Hodnocení: 75 %
Sleater-Kinney – No Cities To Love (Sub Pop, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
