Deska týdne: Sunflower Bean jsou mistři retro koláže

10. únor 2016

Kapel, které chtějí resuscitovat psychedelický sound konce 60. let, je nepřeberné množství, jenom několika z nich se ale podaří vyprodukovat takový zvuk, aby si jich všimlo široké publikum. Brooklynská kapela Sunflower Bean k takovým skupinám rozhodně patří.

Když se mladých (ani jednomu z trojice Julia Cumming, Nick Kivlen a Jacob Farber ještě nebylo dvacet let) členů brooklynské kapely Sunflower Bean zeptali, které tři skupiny by označili za svoji největší inspiraci, předháněli se v odpovědích: The Velvet Underground, Neu! a Black Sabbath. Co mají tyhle tři legendární kapely společného, je zjevné: hypnotická repetice a jenom málo proměnlivé riffy mají pro každou z nich větší význam než chytlavé melodie nebo snad výrazně originální texty. Sunflower Bean se ale svých vzorů nedrží tak pevně a je to tak dobře – na jejich debutové desce Human Ceremony ve výsledku neslyšíme tři kapely, ale rovnou spíš třicet.

Tahle schopnost nasát do sebe obrovské množství inspiračních zdrojů nakonec ze Sunflower Bean dělá jednu z těch originálnějších skupin podepsaných u labelu Fat Possum – což samozřejmě v konkurenci Temples nebo Wavves není zase tak heroický výkon. Šíře jejich záběru je ale osvěžující. Už samotné pravidelné střídání mužského a ženského vokálu upomene na vlnu hippie skupin z konce 60. let, kdykoliv se ale začíná zdát, že bude trochu přeslazeno, nastoupí bezmála hardrockové kytary. To je třeba případ prvního singlu Wall Watcher.

03565593.jpeg

Když se Sunflower Bean rozhodnou, že uberou tvrdých riffů, zní jako klasický americký folk rock podle střihu The Byrds, v těch nejvíc introvertních polohách zase připomenou sólové desky Syda Barretta. Když k tomu přičteme fakt, že na obalu desky přiznaně odkazují na první elektrické album Boba Dylana Bringing It All Back Home, vychází z toho téměř dokonalá šedesátková a sedmdesátková popkulturní koláž s přesahy do klasického indie rocku nebo newyorského no-wave 80. let.

Přečtěte si taky recenzi Miloše Hrocha: „Zazářit s klasickou sestavou kytara, basa, bicí není dnes jednoduché. Vykouzlit něco nového je téměř nemožné. Abyste zaujali, potřebujete třeba výraznou zpěvačku, jakou je Rabia Shaheen Qazi s uhrančivým hlasem známým z nahrávek dnes nefunkčních Rose Windows. Toto Julii Cumming schází. A i když Sunflower Bean patří k těm o něco lepším, většina indierockových kapel bez podobného originálního prvku, jakým může být silný hlas, texty nebo snad názor v nich zachycený, připomíná spíš cover bandy.“

V době, kdy retromanie už definitivně vyklízí pole, zní podobná deska trochu zvláštně, zvlášť když si člověk uvědomí, kolik originálních a zvukově naprosto svébytných věcí dnes vzniká. Rokenrolové skupiny, které táhne kupředu touha hrát stejně dobře jako jejich vzory, ale budou existovat vždycky. Pokud budou znít stejně nadšeně, odhodlaně a zároveň poučeně jako Sunflower Bean, bude zároveň radost je poslouchat. Aspoň chvíli.

Hodnocení: 70 %Sunflower Bean – Human Ceremony (Fat Possum Records, 2016)

autor: Jiří Špičák
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.