Deska týdne: SZA a emancipace s nohama nahoře
V generaci mileniálů se daleko více mluví o nutnosti mentální hygieny a péče o sebe sama. Studiový debut americké R&B zpěvačky SZA s názvem Ctrl je perfektním soundtrackem k uvědomění, že některým věcem se má dát čas a prostor a že se za nic nemusíme stydět.
SZA sice vyrůstala v rodině ortodoxních muslimů a zažila šikanu, ale dnes se prezentuje velmi uvolněně. Rozhodně nenaplňuje klasické představy o R&B zpěvačce a přivlastňuje si atributy spojované s muži a témata, která jsou v rapu tak často předmětem sexistické interpretace. Mluví o svých touhách, pohlaví, nestydí se přiznat ponížení, rozebírá vztahové peripetie, balancuje na hraně potřeby získat potvrzení sebe sama od někoho druhého a nabourává stereotypy spojené s afroamerickými ženami, ať už jde o promiskuitu, nebo nestydatost. Neohrožený ženský pohled na úspěch, vztahy a sex není společností zdaleka přijímán bez výhrad, důkazem jsou i sexistické a rasistické kritiky, kterým musí čelit Beyoncé. Proto je také důležité, že zmíněná témata otevírá žena, a navíc žena vystupující jednou ve vyzývavých šatech a podruhé ve vytahané mikině a trenkách.
SZA je dobrým příkladem obcházení standardů v mnoha ohledech, původně ji zajímala spíše gymnastika a tanec, rozezpíval ji až její bratr – rapper Mnhattn, který ji přiměl, aby mu nazpívala něco na jeho album. Její první neoficiálně vydaná EPčka, pohybující se na pomezí R&B, trapu, chillwave i kytarovek, byla euforicky odtržená od reality a spirituálně rozpínavá. Bylo to vlastně takové hippie R&B. Jak ale SZA postupovala výš, dostavil se vedle úspěchu i strach z nedostatečnosti, ten jí prý nakonec pomohl odstranit jeden výlet. Ke svým oblíbeným pohorkám si tenkrát přibalila lysohlávky. Dnes se jí daří všechno zklamání a smutky přetavit v posilující, krásné a chytlavé skladby, ve kterých za mnoho žen říká, co třeba samy nedokážou artikulovat.
Z nahrávek SZA byla ale vždy cítit výjimečná schopnost otevřít se a vypustit ze sebe melodie a texty téměř okamžitě. Ona sama říká, že zpívá plná emocí. Osvobozující je i fakt, že neexhibuje vokálními finesami, jak to bylo obvyklé v R&B 80. a 90. let. Ženské hlasy byly tehdy často zplošťovány a vyhlazovány digitálními efekty podobně jako jejich obličeje ve Photoshopu. SZA dnes ukazuje sebevědomě pihy i nespoutané vlasy. Přirozeností svého hlasu a výslednou vyrovnaností by se dala přirovnat i k Erykah Badu a odvahou pustit se nahlas do rozplétání vlastních osobních problémů třeba i k bluesovým legendám Billie Holiday nebo Bessie Smith, mezi jejichž tématy se už tehdy objevovaly třeba deprese, rozčarování, intimita nebo spiritualita.
SZA je 26 let a vyrůstala v zajištěné rodině a s internetem, k dispozici měla tedy širokou paletu inspirace. Sama zmiňuje Björk, která je stále nezařaditelná díky kombinaci nespoutanosti, mystičnosti i hravosti a je inspirativní také tím, že je autorkou a hlavou nejrůznějších velkolepých uměleckých konceptů. Mezi oblíbené umělkyně SZA patří také rapperka, zpěvačka a skladatelka Lauryn Hill, jejíž sólové album Miseducation of Lauryn Hill je stále klíčovou nahrávkou v procesu emancipace afroamerických i dalších žen, kterým motala hlavu láska i nejrůznější tlaky a očekávání jejich nejbližších. SZA pokračuje v boji, jehož součástí je také tvorba Janet Jackson. Minulý rok uplynulo třicet let od vydání jejího alba Control, které bylo ve své době ještě radikálnější a odvážnější než Ctrl od SZA. Janet Jackson tehdy nosila pánské obleky, mluvila o své hrdosti a o tom, co jí dělá dobře.
R&B prošlo za svou historii i fází, kdy byly zpěvačky pouhými ozdobami k rapperům, naštěstí tu byly takové jako třeba Aaliyah, které si dokázaly vybojovat své místo na slunci a ukázat, že jemný hlas nemusí znamenat submisivnost. Podobně SZA prošla rapovým kolektivem TDE až k sólové smlouvě s významným R&B labelem RCA, aniž by se stala jen okrasnou melodií. Možná rovnoprávnosti rapperů a zpěvaček pomáhá i příklon prvních zmíněných k melodičtějšímu přednesu nebo také větší počet populárních soulových zpěváků, jako jsou The Weeknd, Sampha nebo Frank Ocean, s jehož zasněným kytarovým soulem má nová deska SZA leccos společného, a to jak po hudební stránce, ale také co se týče sdílení nesnází osobního růstu. Díky SZA a jejímu talentu a otevřenosti se mohou zdát osobní problémy i emancipace zas o trochu lehčí.
SZA – Ctrl (2017)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
