Deska týdne: The Bug a Dylan Carlson vzpomínají na ztracený boj

30. březen 2017

Spolupráce silných osobností obvykle vyvolávají otázky, zda jsme se z nich o zúčastněných dozvěděli něco nového, nebo jsou spíše potvrzením již utvořených dojmů. Na společné desce Dylana Carlsona a Kevina Martina nazvané Concrete Desert není překvapivých momentů mnoho a jejich společná práce nás zřejmě příliš nezaskočí. To ale neznamená, že by její poslech nebyl zážitkem.

V posledních pěti letech začal Dylan Carlson zkoušet, jak to může znít, když za sebou nebude mít svou kapelu Earth. Pod jmény jako drcarlsonalbion či Coleman Gray mu vyšlo několik nahrávek, na nichž se třeba jako na desce Edward Kelly’s Blues (2012) zabýval okultismem a duchařinou. Album Gold (2014) pak zase vzniklo jako soundtrack k filmu, který sleduje putování německých imigrantů hledajících štěstí v časech zlaté horečky. Byl to anglický venkov 16. století a Divoký západ o tři století později, k čemu se upínaly Carlsonovy táhlé kytarové kompozice.

Společná deska s Kevinem Martinem aka The Bug je proto důrazným vykročením jiným směrem, a sice do ulic na pohled snad zářící, v nitru ale zkažené megapole. Martin je producent, který proslul svým zobrazením městské džungle, s níž je spojován jako málokdo jiný v současné hudbě. Pro Carlsona ale jde o prostředí, s nímž v minulosti příliš asociován nebyl. Nyní se to mění s deskou Concrete Desert, na které se tyto dvě velké hudební osobnosti posledních několika desetiletí setkávají.

The Bug Vs. Earth – Concrete Desert

Ukazuje se tu, že Carlsonovy kytarové plochy dokáží ballardovský svět dálničních přivaděčů a výškových budov postihnout neméně přesvědčivě, jako to umí Martinovy beaty a drony. Jednotlivé styly obou hudebníků dohromady nepůsobí křečovitě, snad jen na několika místech až trochu příliš velikášsky (například skladba American Dream) a jindy monotónně (jako ve vleklém tracku Other Side Of The World).

Poslechněte a přečtěte si i recenzi Karla Veselého: „Společné album The Bug a Earth nechce šokovat ani přepisovat žánrové škatulky. Jen maximálně těží z neobvyklých zvukových vizí dvou hudebníků, kteří se přes žánrové rozpory shodnou na tom, že hudba má být víc než jen úniková zábava. Concrete Desert je místo toho intenzivní hloubková meditace nad rozpadajícím se světem a jeho hodnotami, které nám ještě včera připadaly nedotknutelné.“

Nejsilnější okamžiky tu přichází, když kytara obléhá Martinovy beatové palisády. Track jako Don’t Walk These Streets můžeme poslouchat stále dokola a jeho náboj se přitom jen tak nesmaže. Naopak pokusy o pozvolna budovaný ambient často selhávají a nedokáží, tak jako třeba ve skladbě Broke, vytvořit komplexnější zvukové prostředí, do kterého bychom se chtěli znovu vydávat.

Martin v rozhovoru pro The Quietus poznamenal, že album považuje tak trochu za následovníka jeho oceňované desky London Zoo (2008), na které mu pod rukama zmutoval dancehalleový hybrid, připomínající ze všeho nejvíc válečné pole plné ohlušujících beatů a vzteklých výkřiků. Byla z toho jedna z nejdůležitějších nahrávek druhé poloviny nultých let. Takto se na Concrete Desert zpětně dívat pravděpodobně nebudeme, na to není dostatečně sevřená a obsahuje několik hluchých míst. Namísto ničivé války připomíná spíš requiem za ztracený boj, ve kterém cítíme mnoho lítosti a traumatických vzpomínek.

Hodnocení: 75 %
The Bug Vs. Earth – Concrete Desert (Ninja Tune, 2017)

autor: Vojtěch Jírovec
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.