Deska týdne: The Weeknd dělá hodně přešlapů, když se ale trefí, stojí to za to
Raketový start kariéry kanadského zpěváka a producenta Abela Tesfaye, na jejímž konci je aktuální megahit Can’t Feel My Face, umožnila šťastná souhra několika důležitých momentů. V roce 2011, kdy vyšla první část jeho mixtapové trilogie pod názvem House of Balloons, bylo publikum nažhavené na nové a temnější podoby R&B – oslavovanou debutovou desku měl za sebou Tom Krell z projektu How To Dress Well, první EP vydal i Autre Ne Veut a mixtapem Nostalgia, Ultra se uvedl Frank Ocean. Mixtape House of Balloons, na kterém vzal The Weeknd posluchače do světa plného sexu a drog, byl v téhle atmosféře logickým pokračováním nově vznikajícího trendu R&B ovlivněného soulem, trip hopem a aktuální klubovou produkcí.
K House of Balloons přibyly další dva mixtapy a kompletní trilogii si ještě před oficiálním vydáním v podobě kompilace stáhlo víc než deset milionů lidí. The Weeknd začal prakticky hned po vydání objíždět velké americké i evropské festivaly, jako je Coachella nebo Primavera, v televizních show zpíval coververze Michaela Jacksona a stával se unikátním případem umělce, který stoupá na vrchol mainstreamu z úplného undergroundu. Komerční úspěch ale vždycky nemusí jít ruku v ruce s kreativním posunem a The Weeknd to předvedl na první regulérní nahrávce Kiss Land – album z roku 2013 se dočkalo velmi vlažných recenzí, které desce vytýkaly především zakonzervovanost ve zvuku.
V trochu podivném trendu, který je kombinací soundu Michaela Jacksona kolem desky Bad, vyznávání lásky Princovi a trochu i současné elektroniky, pokračuje The Weeknd i na aktuální desce Beauty Behind the Madness, ze které vystupují především povedené singly. I ty ale mají trochu trpkou příchuť – track Often poprvé vyšel před rokem, skladbu Earned It jsme zase mohli slyšet na soundtracku k Padesáti odstínům šedi. Zůstává tak skvělá balada ve středním tempu The Hills a zmíněná hitovka Can’t Feel My Face, která zatím připomíná trochu úspornější verzi předloňské komety Get Lucky.
Kvůli přefouknuté stopáži, která lehce přesahuje hodinu, má album trochu hit or miss atmosféru – závěr desky, ve kterém slyšíme výborné hostovačky Eda Sheerana a Lany Del Rey, je určitě víc než důstojný. Začátek ale pro změnu evokuje třeba takového Sama Smithe jamujícího s Princem, což opravdu není hezká představa. The Weeknd se až příliš často zamotává do trochu komických elektrických kytar, minimálně stejně často ale udeří posluchače melodickým momentem, který zasáhne tzv. rovnou na solar. Beauty Behind the Madness jako celek rozhodně není zklamání, už proto, že laťka nastavená předchozím albem Kiss Land nebyla nijak zvlášť vysoko. Kdyby ale nadšený posluchač prvních mixtapů The Weeknd mohl v době jejich vydání nahlédnout do budoucnosti a poslechnout si Beauty, byl by nejspíš zklamaný. Pořád je ale důvod věřit, že The Weeknd má na víc.
Hodnocení: 70 %
The Weeknd – Beauty Behind the Madness (XO, 2015)
Where else would John Travolta take The Weeknd? The afterparty of course...
Posted by Apple Music on 30. srpen 2015
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
