Deska týdne: The xx jsou stále nesmělí, ale léčí se

Když v roce 2009 submisivní britské (tehdy ještě) kvarteto The xx odehrálo svůj koncert na strahovské Sedmičce, málokdo si dokázal představit, kam jejich popularita během krátké doby vystoupá. Po sedmi letech vyprodali několikanásobně větší pražské Forum Karlín a podobné šílenství se odehrává i jinde ve světě. Mantra, že doba velkých hudebních hvězd je minulostí, se v konfrontaci s nečekanou popularitou Angličanů nezdá tak jednoznačná. Navíc Romy, Oliver a Jamie toho pro svoje zviditelnění moc nedělají. Sami přiznávají, že jejich popularita je částečně postavena na nevědomém vystižení nálady velké části dnešní společnosti. Ne té, která má potřebu svým egem válcovat široké okolí, ale té druhé – zástupu tichých, nesebevědomých a často pochybujících. Není divu, že reakcí na vlastní úspěch bylo zabarikádování se před celým světem a nahrání druhého alba Coexist v místnosti o velikosti menší ložnice.

To se psal rok 2012. Jamie Smith sice zůstal i nadále výrazně aktivní na sólové dráze (opěvovaná deska In Colours), okolo The xx se začaly dít viditelné věci až v loňském roce. Už návratový singl On Hold se snaží říct jednu podstatnou věc: trojice se svými démony aktivně bojuje. Oliver přestal pít a Romy se odhodlala zasnoubit se se svojí dlouholetou přítelkyní. Dohromady pak vyrazili nahrát desku mimo Britské ostrovy (Island, USA), znovu ve studiu našli společnou řeč se svým mentorem Rodaidhem McDonaldem (spolupracoval třeba s Adele, Savages, Vampire Weekend nebo Gilem Scott-Heronem) a neváhali dokonce v několika skladbách použít samply svých popových idolů – Halla & Oatese a Sade.

Snaha o změnu zvuku je na The xx evidentní. V Brave For You je ohlasová vzpomínka na motocyklový výlet po silnicích amerického západního pobřeží, popová I Dare You pak synteticky nasála popovou atmosféru Reykjavíku. Přesto, především po seznámení s prvním singlem, nečekejte od I See You totální revoluci. Album je znovu postavené na hlasech a jednoduchých nástrojových linkách Romy a Olivera. Velmi introvertní atmosféru, podobnou jako na Coexist, si novinka udržuje téměř na polovině stopáže. Co album dělá výrazně jiným, je produkční vklad Jamieho, který kouzlí s rytmy, umí vykreslit garážově taneční atmosféru (otvírák Dangerous), posluchače dokonce škádlí tranceovými náznaky v A Violet Noise. Když na to ale přijde, niternou Replica nechává kompletně na Romy, jejím hlasu a kytaře.

The xx – I See You|foto: Young Turks

Síla letošního albového návratu The xx nespočívá v přiblížení se současným trendům ani v nasazení nové, radikálně odlišné masky. I See You jen nenápadně demonstruje rozšiřující se paletu emocí, kterými kapela disponuje a je schopna je funkčně v písničkách využít. A také výrazně větší odvahu v rovině osobnostní i skladatelské. Třetí řadovka přiznává, že Angličané už jiní výrazně nebudou. Přesto The xx ve výsledku dokáží stárnout s grácií a být tak ve své otevřenosti uvěřitelní.

Hodnocení: 80 %
The xx – I See You (Young Turks, 2017)