Deska týdne: The xx vpouští paprsky světla do svého černobílého světa

Od roku 2009, kdy se trojice zjevila se svým eponymním debutem, se leccos změnilo. The xx očarovali ostrovní nezávislou scénu minimalistickými melodiemi a temným indie popem, který reinkarnoval bezútěšného ducha post-punku. Zdálo se, že právě ve stínu a temnotách je jí nejpohodlněji. „Nejsme lidi, kteří by se rádi předváděli. Všichni jsme docela zdrženliví,“ tvrdila tehdy stydlivá zpěvačka Romy Madley Croft. Když ale předloni bubeník a producent Jamie Smith alias Jamie xx vydal svou sólovou prvotinu In Colour, dokázal vystoupit z komfortní zóny a představit světu neprobádanou polohu své tvorby. Pestrobarevný elektronický počin si vysloužil nominaci na Mercury Prize i Grammy a odstartoval tak novou kapitolu The xx.

Třetí studiovka I See You je od začátku do konce políbená rukopisem Jamieho sólové dráhy. Zvuku tentokrát ve značné části tracklistu dominují namísto kytar syntezátory. Už z otvíráku Dangerous je patrné, že trio tentokrát vsází na přímočařejší taneční vibe. S tónem desky koresponduje i její obal, na kterém je k vidění nezřetelný odraz členů kapely. Comeback totiž působí jako by Romy i baskytarista Oliver Sim krůček po krůčku následovali svého producenta a vylézali z temnot do záře reflektorů. Že vše teď zní čitelněji a vlastně trochu prvoplánově, je výhoda a zároveň nevýhoda tria. The xx částečně přišli o svou mysterióznost i nálepku zatvrzelých minimalistů.

Přečtěte si i recenzi Pavla Zelinky: „Síla letošního albového návratu The xx nespočívá v přiblížení se současným trendům ani v nasazení nové, radikálně odlišné masky. I See You jen nenápadně demonstruje rozšiřující se paletu emocí, kterými kapela disponuje a je schopna je funkčně v písničkách využít.“

I See You nepostrádá gró starých The xx. Spíše než k přebudování nosných kamenů dochází na nové desce k jejich posílení o aktuální, svěží vizi Jamieho xx. Dočkáváme se tak alba, které se snaží vpustit paprsky světla do jejich zavedeného černobílého světa ještě výrazněji, než to bylo u předchůdce Coexist. Novinka je emocionální exkurzí se spoustou intenzivních, ale i neuvěřitelných pocitů. V deseti písních se vystřídají motivy dospívání, bolesti nebo citové odtažitosti. Jejich rezonance je však docela pomíjivá. Hlasitější slovo než hluboké emoce má vyšperkovaná a v kontextu vývoje The xx i odvážná produkce. Pěvecký dialog mezi Olim a Romy stále funguje, posluchače však k sobě nezvou s takovou lehkostí jako v minulosti. V singlu On Hold se dokonce zdá, jako by hlavní dva protagonisté představovali pouze vedlejší doplněk Jamieho beatů a samplů vypůjčených z dílny osmdesátkových hitmakerů Daryla Halla a Johna Oatese.

Aktuální tvorbu The xx docení masy, zároveň to ale neznamená, že by nad ní skalní fanoušci měli zlomit hůl. Kapela si pravděpodobně otevírá pomyslné dveře na ještě větší festivalové stage. Povedlo se jim to nicméně s albem, po jehož poslechu budete asi jen marně čekat na něco víc. Černobílý debut z roku 2009 zůstává nadále nepřekonán.

Hodnocení: 70 %
The xx – I See You (XL Recordings, 2017)